Předchozí 0024 Následující
str. 21

zbořeniště vyvésti a vyčistiti, aby mohli se tak zmocniti pokladu ve prospěch města. Ale kopajíce v rozvalinách, našli jen kryptu plnou kostí. Tu jednomu měšťanu napadlo, aby kosti ty vyházeny byly do Labe podél tekoucího. Stalo se. Ejhle však! Kosti zťistávají v řece seskupeny a ničím nedají se rozděliti. Tím občané přestrašeni, dávají kosti zase z řeky vybrati a na dřívějším místě pochovati. Záhy po té zemřel onen občan, jenž radil k vyhození kostí do řeky. A když kopán byl pro něho na hřbitově hrob, naplnil se celý vodou, ačkoliv nikdo nikdy na těch místech vody nevídal. To opakovalo se po třikráte, i když na jiných místech hrob byl kopán. Považujíce to tedy za trest měšťanu přisouzený, pochovali mrtvé tělo do hrobu zatopeného^ vodou až do vrchu.

V letech 1657—1665 byl děkanem v Táboře strahovský pre-monstrát P.- Dominik, rodilý z Čáslavě. Jmenoval se vlastně Kopřiva, ale jméno své polatinil a psal se důsledně Urtica. Když za předchůdce jeho P. Anselma Kramsiho táborské děkanství vyhořelo, poskytla Urtikovi po sedm let útulku ve svém domě paní baronka Ěíčanská z Ěíěan, vdova po krajském hejtmanu. Tato vyprávěla kdysi P. Jiřímu ze Strahova, jak P. Dominik vymítal jednou zlého ducha z posedlého venkovana. Sedlák jakýsi chtěl se dáti převézt na řece Lužnici. I volá na přívozníka jednou, po druhé, po třetí, a když se nikoho dovolati nemůže, zakleje si od plic: »Kdyby aspoň nějaký ďas přišel!« Přišel opravdu a sedláka posedl. Děkan P. Dominik pokusil se vyhnati zlého ducha z posedlého. V děkanském kostele, v přítomnosti velikého zástupu lidí, přikročil k exorcismu. Ale když zlého ducha zaklínati počal, aby z venkovana vyšel a trápiti ho přestal, vece zloduch: »Ty nikdy mne nevyženeš!« Otázán byv, proč ne, odvětil: » Protože obtížen jsi těžkým hříchem.« Děkan hájí se tu slovy: »Ačkoliv jsi otcem lži, přec zaklínám tě,, abys veřejně řekl, co jsem spáchal, neboť potom jsem hotov, vyznati před tváří všeho lidu, že takovým hříšníkem jsem. Vždyť beztoho budou mé hříchy jednou zjeveny před celým světem.« Když však zlý duch zdráhal se tomu vyhověti, donutil ho děkan zaklínáním, že vypověděl: »Protože nechtěl jsi mne oddati s mojí Dorotou.« Ve skutečnosti byl s ní oddán. Jsa potom účinnějšími exorcismy svírán, prosil zloduch, aby směl uniknouti z kostela stropem. Když mu to odepřeno bylo, že by snad, poboře strop, mohl všechny přítomné spadlou klenbou zahubiti, prosil znovu, aby směl vyjíti aspoň pod prahem hlavních dveří. Ale i to nebylo mu pro možné nebezpečenství dovoleno. Konečně bylo mu přikázáno, aby odešel oknem. I vyletěl tu oknem v podobě myšky, výraziv toliko dvě tabulky ve středu okna.


Předchozí   Následující