str. 416
muzikanty, a když chasa myslela, že mají muzikanti dost, brala sama.
V témž místě konalo se před lety shazování kozla. Ověnčený kozel shodil se z lomenice okénkem dolů ; ostatní vše dalo se jako při stínání kohouta, s tím toliko rozdílem, že kozla muzikanti snědli.
J. V. Stan. Minařík.
* Unáčení. Dotaz Ann ? Šebesto vé-Ledecké. Unáčeti na Pelhřimovsku znamená tolik jako trápiti, soužiti. Na př. když někdo stále nemile prosbami na druhého doléhá, říká mu tento: >Co mně takunáčíš?« Obyčejně však značí unáčení zvláštní strašení a děšení, na př. v domě nebo na místě, kde stala se vražda nebo sebevražda, unáčí. Kdo tam přijde, přepaden bývá zvláštní hrůzou, mrazem a slabostí. Proti tomu ochrání se, kdo tudy jde, říká-?: »Já Máři (nebo jaké jest křestní jméno) křtěná, do chrámu Páně přinesená, svěcenou vodu pokropená, abych nebyla nikdy unáčená.« — Je tento název a názor také jinde známý?
* Hadí 7cůše a hadího jazyku (»hadímu žihadlu«) užíváno bývalo též ? čarám. Hadí kůže nosívali před nemnoha lety po východních Čechách řemínkáři, t. j. rasíci, kteří i jiná lékovadla a masti uměli připravovati a zejména koně léčiti. Hadí sádlo vyhledáváno bývá od mnohých lidí podnes, a to i v lékárnách. Nač? A. Šolta.
* Lesní víla, Sena. MUDr. Fr. Hamza, Luže u Vys. Mýta:
V celém poříčí Želivky v Zálesí slovo víla určitě není známo. Lid říká »lesní panenka, vodní panenka, lesní a vodní panna«. Slova »žínka« také lid zdejší nezná. Rovněž v okolí Vysokomýtském slovo »víla« se nevyskytuje. Udaje ?. Dra ?. V. Adámka jsou úplně správné. — Anna Š e-b est o vá Led eck á v Pelhřimově: Jsem ze samoty, vyrostla jsem téměř v ovzduší lidových pohádek, pověstí, písní a pověr, ba ve dvorci otcově žila babka sto let stará, která při dračkách v ratejně celý večer povídala, ale nikdy jsem, od ní ani jinde neslyšela slovo »víla«. Mezi lidem mluví se o divých ženách, lesních pannách, avšak »víla« v obecné mluvě pohádkové v Posázaví a v jižních Čechách nikdy se neužívá, pokud aspoň zkušenosti mám.
* Zvonění proti mrazům. Výpisek ze staré pamětní knihy fary městečka Bělohradu. »Zvoníci mimo zvonění při funuse dostávaj od zvonění každýho proti mraku zlému a proti mrazům škodlivejm pokaždý 10 kr., však polovici z důchodu panskýho, polovici pak druhou od lidí.«
K. V. Rais.
* „Hlavička", j ídlo velikonoční O'svátcích velikonočních připravují hospodyně tak zvanou »hlavičku«. Tato »hlavička« jest pouze velikonoční jídlo. Uzené vepřové a telecí maso se useká, přidá se k tomu hodně vajec, něco kvasnic a .peoe.se to na pekáči v pekárně. »Hlavička« se peče téměř v každém statku. Je toto jídlo.známé také jinde?
Anna Šebestová-Led ecká, Pelhřimov.
