Katolický kroj vidíme ještě ve svatebním průvodu; předně je tu nevěsta (viz „český Lid" IV, 417) ve vysoké černé „bortě" a v modrém „pjezlu", dle čehož měla svatbu v první polovici našeho věku; nyní by měla „pjezl" černý. Dále také první „síonka" (starosvarbí) v černém čepečku se širokými černými krajkami a družička v kroji sice velmi podobném obyčejnému nedělnímu, ale v barvách jasnějších (růžové a bílé), pocházejí z katolických stran.*) Druhá starosvatka jest z okolí Wojerec, snad z Černého Chlumce (Čorny Kholmc); říká se jí tam „zamama". Má zelenou, červeně pruhovanou sukni, kterouž skoro úplně zakrývá bílá, bíle vyšívaná (s dírkováním) zástěra; černý život bez rukávů; červené, -zeleně pruhované, hedvábné rukávy jsou. pouze připevněny (buď přišpendleny nebo několika stehy přišity) ke krátkým rukávům režné košile, na nichž jsou navlečeny bíle vyšívané rukávce, jejichž krajky do půlkruhu stojí nad rameny; prsa zakrývá bohatá ozdoba z pestrých perliček, koralů a jiných cetek; na hlavě jest bílý čepeček se širokou bílou krajkou a s mi-skovitým podbradkem. V podobném kroji jest i poslední družička, jenže má místo čepce černou „bortu". Druhá družička jest v bývalém evangelickém kroji okolí budyšínského, jakž se nosil ještě v první polovici našeho století. Třetí jest dle kroje z dolnolužických „Bfot" ; charakterisují ji zvláště „hupac" (neb „hopac"), čepec se širokým, varhánkovitým límcem, zdobený věncem z umělých květin, perliček, korálků atd. Podobný čepec, na němž však není jiné barvy kromě bílé, černé a zelené, má také dolno-lužická nevěsta. Viděli jsme jej ve sbírce ženskjch čepců v oddělení A, kromě toho na př. na fotografii velkolepého svatebního průvodu z Dešna (J), nebo na fotografii dolnolužické nevěsty v rakvi (P). — „Bráška" (v čele průvodu) jest z evangelických stran Horní Lužice, „nawoženja" (ženich) a druhý „swat" jsou z okolí Kulová v pruské Horní Lužici, všichni tři v kroji z první polovice našeho věku. První svat oblečen je v kroj z konce XVII. století, shotovený dle popisu Abrahama Frencela (Historia náturalis Lusatiae superíoris). (Vyobr. na str. 332.)

Zcela jiného charakteru, než ženské kroje na svatebním průvodu, jest úbor nevěsty ze Slepého (na rozhraní Horní a Dolní Lužice, v okolí Mužakova) ve skupině „prěnja reja". Jsa držen v černém tónu jen s bílými (a nanejvýš zelenými) ozdobami, činí dojem skoro smuteční. (Viz obrázek nevěsty a ženicha ze Slepého.) Nápadný jest „podpažk", to jest velký šátek, svinutý v hrubý válec, jejž nese nevěsta pod paží, ale jejž nosí ženy a dívky vždy také v neděli do kostela. Sloužíval v případě' deště, nyní jej nosí více ze setrvačné příchylnosti k starému obyčeji. V „družbově" kroji obrací k sobě pozornost dlouhý ručník, přehozený