kavád nepřijde odtud. Herodes bude hledati, chtíc dítě zahubiti. Herodes pak po tom skutku bude na věčném zármutku.

První čert. Vrrr, hej, co se to s námi dělá, nespal jsem dnes ani včera. Strach, hrůza na mně přichází, div to se mnou o zem nehází. Bude-li toho na dlouze, nebude s námi dobře Herodes, král slavný, jemuž žádný není rovný, dá se lecjakýtns bláznům a po straně pletichářům, dá se leckomus navést. Pfuj, hanba, moch by se stydět.

Herodes. Ach, již vidím, že jsem podveden, od mudrců již sveden. Ach! nastojte, co se děje, zmejlila se má naděje. Slyš, můj milý služebnice.

Služebník. Co, pane králi, ráčíte.

Herodes. Jdi mi pro toho žida zrádce, mého království záhubce. Též také pro Eabona, v knihách zběhlého a zákona.

Služebník. Pane, stane se teď, a já jdu pro něj hned. — O, ty žide, zrádce kují, jak se můj pán na tě strojí; máš hned k němu jíti a své ěurymury sebou vzíti. Též Ráchal má také jíti a své děti všecky sebou vzíti.

Z id. Haj, ty blázne, co to mluvíš.

Služebník. Jak, ty kluku židovská, smradlavá, dobře o tom víš. Až ti budev oznámeno a přes řbet dobet vyboucháno, pak se dovíš.

Žid. Haj vaj, hej vej, hej vej, švinty bony přej, švinty bony přej, švinty bony, pane králi Herodese.

Herodes. Kde máš tví čurymury Žid. Thu jo máš.*)

Herodes. Kde jest váš Mesiáš, na kterého vy tento čas čekáte a sobě zvelebujete a mě krále zahubiti chcete.

Žid. Hej vej, hej vej, hej vej, švinty bony přej, švinty bony, pane králi Herodese, teď Ráchel svatá dítě nese. Ráčila se na něj podívati, má-li jaký král z něj býti. Toho však povíme jistě, kde na kterém místě to dítě přebhývá, žádné vědomosti tam nedává. Milostivý králi, račte býti ve své mysli stálý, neraěte nás ophouštěti, račte své služebníky potrestati.

Herodes. O, ty kluku židovská, smradlavá, to jsou tvá darebná slova. Ty mi musíš vyjevit a o Mesiášovi povědít; pakli že nevyjevíš a o Mesiášovi nepovíš^ tak všechny malé dítky vaše dám zamordovat v krátkém čase.

Žid. Hej vej, hej vej, hej vej, švinty bony přej, švinty bony, pane králi Herodese, co pak se toho dítěte tak bhojíte. Já pak aby jich bylo tisíc, já pak se jich khornic nebál, neb to dítě vás nesprostí.

Herodes. Už mi tu víc nešvanderkuj, ani mi nic nerozpakuj. Hleď mi hned z paláce jíti, nebo ti dám vybouchati.

Z id. Já už du'— sollst krepiren

Herodes. Co že jsi povídal?

Žid. Abyste byl zdráv (Přidáno při posledním provozování)

Herodes. Služebnice, vezmi svůj meč a napořád z dítětech krev ceď.

Služebník. Je tam pláč a kvílení pro to dítě zmordování.

Maria (zpívá). Ach! já Ráchel smutná kvílím, s čím já se smutná potěším. Ó, ty Herodese králi, tyrane zlý a nevážný, proč biješ a morduješ, nemluvňátek nelituješ. Teprv budeš naříkati, nemluvňátek litovati; vezmeš za to zlou odměnu, v pekle ukrutnou odplatu.

Smrt. Holá, holá! Herodes. Kdo mně volá? Smrt. Smrt tě volá! Herodes. Jaká smrt je příčina? Smrt. Vypršela tvoje hodina. Herodes. Nepromineš mého práva.

Smrt. Podívám se na to ráda! Já panna všeho místa, přede mnou jest všudy cesta jistá. Nebojím se císaře, ani také papeže, ani tebe, králi Herodese. Nebudeš pauovat více pejše; pomsta Boží nad tebou, já, smrt, kráčím za tebou. Ty mě tak brzy neodbydeš, pokud duši z těla neprozbydeš. Hej, holá, motyka, lopata, to jsou moje íštrmenta. Pojďte sem, pekelná čeládka, neb jest tu nezbedná cháska; nemeškejte dlouho státi, chci vám něco tučného dáti.