udělala řárn, prkny ohradila a chtěla, aby tam Jan z Mečkasu seděl. Jan se zdráhal, ač bratr jeho Bohuslav si tak přál; tu překvapil čarující rychtář a jemu dostala se jen knížka do moci, zatím co baba chytře se vytratila.

V některých obcích v okolí Chrudimě, zejména v Kočím a Kostelci, zachovaly se posud v komorách hřbitovních staré rakve zvláštní úpravy. Lid zove je „vysejpacími umrlčími truhlami". Jsou to rakve, jichž užíváno bylo k odnesení mrtvoly ke hrobu, též i k uložení do hrobu, ale nikoli ku pohřbení — k zakopání do země.

Dno téchto rakví totiž se otevíralo. Je sestrojeno na způsob dveří skříně. Byla-li mrtvola do rakve vložena, bylo dno ?avřeno a háčky v hlavách a v nohách rakve připjato. Eakev pak s mrtvolou nesena byla na márách v obvyklém průvodu na hřbitov. Po spuštění rakve do hrobu byly háčky vypjaty, rakev za kruhy ve víku upevněné vyzdvižena, načež uvolněné dno se otevřelo a mrtvola „vysypala se" čili lépe: vypadla z rakve (ovšem ne s vysoká) na dno hrobu.

Eakví takovéto úpravy užíváno bylo již za dob vlády císaře Josefa II., kdy bylo zakázáno pohřbívati mrtvoly v rakvích. Taktéž bylo rakví těch užíváno za doby moru, cholery, na počátku tohoto století, ano i v letech třicátých letopočtu nynějšího, kdy též na choleru mnoho lidí umíralo a truhlář, zejména vesnický, rakve dělati by byl nestačil — nebyloť tehdy ještě skladů rakví ani v městech. Mrtvola obalena byla v plátně. Se stanoviska zdravotního byl takovýto způsob pohřbívání velmi zkázonosný. Nákaza morová rakví, v níž množství lidí morem zahynuvších bylo ukládáno a" ke hrobu odnášeno, takořka bjla roznášena mezi lidem.

Svědčí to však 0 veliké úctě lidu našeho k mrtvým, když hleděl pohřbívati je za jakýchkoli okolností obvyklým, důstojným způsobem a aspoň přenesení ke hrobu a uložení k věčnému odpočinku snažil se v rakvi, a to začasté i ozdobené, vykonati.*)