Spisovatel podav pak v následujícím přehled hrobního inventáře, při čemž ukázáno i na to, že bronz zdejší neliší se svým složením od bronzů Ruska a Germanie, ač z části asi je původu domácího, přechází k otázce jak lze zdejší mohyly tříditi národnostně. O tom bylo jako všude jinde proneseno mnoho míněni Krusem, Baerem, Grewingkem, Siversem a skandinávskými archaeology.

Spor šel o to, které z pohřebišť patří Kurům, Livfim, Estům, Slovanům a Skandinávcům. Nejvíce Grewingk v té věci pracoval a změniv několikráte své mícění po odkrytí známého pohřebiště u Slaveku (gub. livlandská) postavil novou t. zv. gótskou theorii. Hr. Sivers měl „korábovité" hroby za normanské, Grewingk proti tomu je prohlásil za gótské. These, že Gotové v I. polovině tisíciletí po Kr. delší dobu zde sídlili, ujala se, i Montelius, Undset, Worsaae, Aspelin ji přijali a hájili. Rozebereme-li však důvody pro ni, objeví se nyní nicotnými. Proto se spisovatel obrací proti Grewingkovi, pro něho gótská theorie již padla (str. 124). Také staré mínění o delším bytu Skandinávců není více oprávněno (hájili je Sie verš, Grewingk, Russwurm). Nejvýše tu byly menší kolonie.

Z přehledu obyvatelstva, jak se nám jeví v prvních dobách historických, můžeme souditi, že největší část pohřebišť pozdějších náleží Estoncům, a to hroby s kostrami i žárové. Spalování to trvalo do XII. století. Mezi nimi žíly ovšem i menší různorodé větve (na př. Krevini, finští?). V jižní části baltického kraje njní je nejvíce Lotyšů, ale v XIII. st. nalézáme tu i finské Kury a Livy. Tu nějaké hranice a třídy hrobů postavit dosud nelze. Shody v hrobním inventáři s jinými končinami staré Rusi možno vysvětliti obchodem. Ještě li-vonské nejspíše se určí a finské dle orientace koster. Ale to vše dosud nestačí a mnoho práce zbývá, než se dojde k správnému řešení otázky po národnosti mohyl zde jako v Rusku ostatním.

Práci svoji zakončuje spisovatel ještě přehledem obchodních styků, které měli s baltickými provinciemi Slované, a přehledem slovanských osídlení v něm. Slované to byli, již sem přinesli známost rozkvetlé metallurgie. Měli tam na břehu mořském i své kolonie a byli tam dosti četní, v jejich rukou ležel obchod sem směřující. Veske ukázal, že finský, nyní od Estů pro Rusy užívaný název Vene, Venne pochází od názvu Slovanů baltických, Vendové. Jest proto také jistě část mohyl pobaUických provincii slovanská, ale která, dosud nedovedeme rozpoznat. Později i ruští, novgorodští Slované činně sem zasáhli, . hlavně produkty orientálního původu.

F. Barthélémy. Contribution ä i'etude des camps vitrifiés et

calcinés. Extrait des Mémoires de la societě archéologique lorraine pour 1892. Autor resumuje nejdříve vše, co známo o spečených valech. Pro něho jest spečení construktivní záhadou. Na celý val působil oheň, ne jen, jak nověji colonel Noe myslí, jen nahoře na temeno, na povrch. Zajímavé jest srovnání spečených valů žulových s valyz vápence zbudovanými, j-ejichž jádro tvoří pak vápno na místě vypálené. Tyto valy vápenné jsou stejně rozšířeny a jako sklo'vitc spečeny. Budovány byly v době od neolithu až do doby římské okkupace.