zdobí lomená čára, břicho několik řad důlků nehtem v nádoba vtisknutých; hrdlo a břicho odděluje čára dřívkem na celém objemu nádoby vedená. Střepiny druhu jiného pocházejí z nádob menších, jemnějších, rovněž ve volné ruce robených, po obou stranách leskle tuhovaných a neornamentovaných.

V Kunovicích v knížecím hliníku přišlo se již na mnoho kulturních jam v diluviální hlíně vyhloubených. Pisateli bylo potud možno toliko jednu ohlédnouti. Jáma byla 3 m. široká a 2 m. hluboká a od ní na obě strany vycházela kulturní vrstva asi 3/4 m. silná, která na celé délce stěny z diluviální hlíny se táhne. Dno jámy bylo obloukovité. Při něm vyplňovaly jámu silné vrstvy čistého popele se spálenými kostmi, střepinami z nádob ve volné ruce robených, po obou stranách tuhovaných a neornamentovaných, s okrajem vzpřímeným a také dovnitř mírně zahnutým a silné vrstvy hrubého uhlí dřevěného, jež procházely vrstvy tmavočervené hlíny. Ostatek jámy vyplňovala tmavá, popelem a uhlím prosycená zem s četnými střepinami a kostmi nejspíše zvířecími. Dle výpovědí lidí tu zaměstnaných přišlo se zde již na více takových jam a také na kosti lidské.

V nemenší hojnosti, v jaké v poříčí Olšavy a Vláry nalézáme kulturní vrstvy a jámy, jakožto zbytky pravěkých osad otevřených a nechráněných, nalézáme tu i pravěká sídliště hrazená a jinak chráněná. Potřeba míst takových, zdá se, že teprve nastala, kdy následkem rozmnožení se lidstva vášeň jím zmítati počala a kmenové cizí sem se tlačili. Pro místa taková vyhledávány byly nejvíce rozlohy nepřístupné a samou přírodou chráněné, avšak i polohy v rovinách a na horských svazích. Nalézámeť hrazená a jinak chráněná sídliště pravěku nejčastěji na horských hřbetech a ostrožinách, na osamělých kopcích a o srázných svazích, odkud rozhled do širokého a dalekého okolí se otvírá, zřídka jen v rovinách a polohách snadno přístupných.

Ohrady pravěkých sídlišť v podobě násypů hliněných a kamenných, okrouhlých a podlouhlých, rozměrů rozličných, nejlépe, ano často v původní své podobě, zachovaly se v polohách nesnadno přístupných; kde bylo poněkud jen pohodlno a polnímu hospodářství příznivo, tam rádlo srovnávalo je s ostatní půdou, a kromě případného jména, nezbylo často po nich památky. Často i toto případné jméno v dobách pozdějších zastíněno bylo názvem jiným a nežila-li pamět na někdejší hrazenou osadu v lidu, upadlo místo takové v zapomenutí nadobro.

Na stopu k hrazeným osadám pravěkým vede nejčastěji jejich jméno samo, které v rozličných případech rozdílně zní, jako hrad,