Takové příklady, ač věcně samy sebou nejsou obohacením pokladu naší písně národní, jsem přece jen rád zapisoval, poněvadž zase s druhé strany slouží jako doklady o způsobu, jakým někdy národní píseň vzniká a žije. Otevírá se nám tím poněkud pohled do duševní dílny našeho lidu.

Většinou však je látka a) nová ovšem jen v tom smyslu, že tam nalézáme písně v Erbenovi dosud netisknuté. Nových typů zde nenalézáme, nýbrž jen další příklady vzorů nám již povědomých. Nápadné je při tom jen to, že ani jediné písně jsem nenašel, jež by byla v moll-tonině. Vůči době Erbenově to značí ochuzení hudebního fondu, s nímž národ dříve pracoval. Toto smutné znamení doby jen málo je vyváženo potěšitelným skutkem, že v některých místech žije dosud lidový sbor, choř, dle okolností buď jen ženský, buď jen mužský nebo smíšený. A takových několik příkladů jsem také zapsal a přinesl (č. 4.)