Seznam UNESCO: 2018, Národní seznam: 2014
Modrotisk, resistentní/rezervážní ruční tisk a barvení indigem v Evropě
v České republice dosud existují dvě rodinné dílny, které zajišťují modrotiskovou výrobu – Modrotisková dílna firmy Arimo ve Strážnici a Modrotisk Danzinger v Olešnici na Moravě.
Přestože tato technika barvení přírodním indigem pochází z Číny, rozšířila se na počátku 18. století do Evropy a v současné době je to pouze pět evropských států, ve kterých se dochovala výroba tradičními postupy. Vedle České republiky jde o Rakousko, Maďarsko, Německo a Slovensko.
Základem technologie modrotisku je rezerva (tzv. pop/pap). Ta se pomocí dřevěných či kovových forem nanáší na plátno a chrání tak místa, která mají zůstat nezbarvená. Plátno je posléze namáčeno do kypu (v zemi zapuštěné nádrže) s indigovou lázní. Podle chemického složení a počtu namáčení lze dosáhnout různých odstínů barvení. Pro modrotisk byla charakteristická regionálnost, která se projevovala především využíváním odlišných motivů.
Modrotisk byl zapsaný do Reprezentativního seznamu dne 28. 11. 2018 v rámci 13. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Port Louis na Mauriciu.
Nominační dokumentace Modrotisk:
