Ojediněle se udává původ povídky: Sestry své obdarovala a babičku, co jí tak dobře radila, měla u sebe. A ta mně tu pohádku vypravovala.

Takle &%m to slyšel, když jsem v Náchodě dělal (Kubín Podkrkonoší výeh. 202 č. 156). To u nás vypravoval jeden dělník (ib. 212 ě. 162), Jako malý hoch jsem to slyšel od staré Kuželkové z Drhtova (ib. 334 č. 224). To byla tuze dlouhá pohádka, tu jsem slyšela jako holka od mé tetičky (ib. 372 č. 247), Když jsem chodil do školy, tak jsem to četl, sedm mudrců (ib. 368 č. 245). Ta pověst zachovala se až po dnešní doby, a v našem kraji se moc o ní vypravuje (ib. 336 č. 225).

Vypravovatel ještě jinak potvrzuje pravdivost svého vyj)ravovaného děje: Tak, milí přátelé, jsem pohádku dokončil a mohu vám také říci, že jsem krále krejčího znal a že všecko, co jsem o něm vykládal, je pravda pravdoucí (ib. 48). Někdy se vypravovatel obává, že by ho posluchači nechtěli dále poslouchat: Ještě bych vám toho mohl napovídat, co ty tři věci Ivánkovy všecko nezmohly, ale vy byste mně přestali poslouchat a proto raději již mlčím (Slávia 1878, 64 č. 19).

Jinak zase končí západočeský povídkář: Víc nevím; prodal jsem, jak jsem koupil, ha esh se vám to nelíbí, tak si najděte někoho, hdo vám poví lepší pohádku, než je tu ta (Baar, Naše poh. 1921 str. 59). Co se potom dělo, neslyšel jsem a proto dále povídati nemohu (Menšík 206).

Připojeno k obměně dříve připomenuté formulky: Já sem na tých svarbách teky bul, tyjden se tam vařilo ha peklo, nlíli sme tam masa, piva ha vína, až nám po bradě teklo, ha přece sme míli málo, protože do huby se nám nic nedostálo. Ze je to šecko svatá prauda. to ví celyj sjet ha vy teky na to můžete vzít jed (ib. 136). A je to prauda praudivá (Kubín Podkrkonoší 201 č. 148).

Vypravovatelka humoristicky končí: Tak vidíte, zakrákala sem si jako stará řehtačka. Až mně s toho f krku vyschlo (Kubín, Podkrkonoší 189 č. 84).

Jinde táž vypravovatelka se přiznala: A já dál nemám co povídat (ib. 180 č. 82). A jiný chatrný vypravovatel přiznal se na konci (Ale je to všecko popleteno!): To jinač nejni, jinač to nevim (ib. 517 č. 294). Podobně končí jiný vypravovatel: A to je všechno, co bych tak soudil (ib. 38 č. 12).

Jedna východočeská povídka končí: V zámku nastala radost veliká, ale co se tam dále dělo, nevím, protože jsem tam od té doby nebyla. (A. Popelková, Na besedě 215 č. 24).

Dosti běžné je zakončení: a kraluje až dosavád, neumřel-li zatím (Kulda III. 35 č. 2). Pod. ib. 75 č. 8. Pod. ib. IV. 71: Vládnul mnoho let a vládne snad až podnes, to se ale samo sebou rozumí, jestli ještě neumřel. Nebo jinak: a jestli neumřeli, panují tam podnes (Elpl. 32). A jestli neumřeli, mají se rádi posud (ib. 70). Anebo jinak: A tak ho sv. Petr nechal a švec si tam pěkně seděl a jestli si nesedl o kousek dál, sedí tam až podnes (ib. 80). Nebo jinak: a žijí snad ještě, jestli neumřeli (MikšíČek I. 220) a chodí snad podnes (po žebrotě), neumřel-li (Kulda III. 129 č. 16). Také obráceně: Štěpán kraloval dobře i spravedlivě, a pakli ještě neumřel, kraluje podnes (Kolář-Kochovský, Z chatek mor. Slovače 68),-pakli ještě neumřeli, žijí tam podnes (ib. 18), a jestli ještě neumřeli, daří se jim dobře dosud (ib. 76). Pod. Kol. Kochovský, Chudo-