duše: a tak žijú až posial (Prost. Záb. III. 22) — a žili štasne (Súpis II. 316). Změněno: a dlho eště potom na zemi, dlkšje ale v nebi boh, zťad'jal sa ale už (nevrátili). Prost. Záb. V. 217 = Súpis II. 273.

Žijú a kralujú šťasne, ak nepomreli alebo ak dáka pľaga na nich ne prišla, i podnes (Prost. Záb. I. 362 = Súpis II. 483).

V pov. maloruské ze zemplínske stolice (Etnogr. Zbirnyk IV. č. 27 str. 140): jak se vzchopil mladý, tak utíkal, že snad i dnes utíká. K tomu je připojena ještě další závěrečná formulka: já tam byl na hostině, kůstky jsem objídal, přišlo to žebravé děvče, co chodí pro noviny, prosilo ode mne; rozhněval jsem se na sirotu, udeřil ji na šíji, tak ji pod bradou, až pěst napuchla; jejího otce po hlavě, přitloukl jsem mu jazyk, dobře nevyslovuj í. Tu v naší vesnici je jeden lysý, nemá na hlavě vlasů; střebal jsem horkou polévku, on mne prosil; rozhněval jsem se, hodil mu na hlavu, že mu až vlasy slezly. Čižmy po kůstky, slaměné ostruhy, motouzky povázané.

Zřídka bývají pohádky zakončeny jakýmsi mravním naučením, a to by se asi mohlo právem připisovati především knižním upravovatelům.

Dobš. připojil ke svému vzdělání pohádky B. Němcové „O dvanácti měsíčkách" (I. 100 ě. 11): Sváty pokoj a láska je nade všetko! (Dobš. II. 49.)

Jinou povídku „Zabina kmotra" (III. 14) zakončil pořekadlem: Co remeslo, to remeslo; predsa len pomáha na zelenu ratolest a má vraj i zlaté dno". Je to také od upravovatelů dodáno proti rkpné předloze.

Ojedinělý i také v novějším zápise ze Spiše (Czambel 221 č. 117): Fto še odda vražcom do moci, ten je ňeščešl’ivi, jak na duši tak na ceľe.

Povídku „Múdry Maťko a blázni" (Prost. pov. VIII. 9) ukončil Dobšinský příslovím, které se připíná k zakončení povídky: Ale mu vraj dobre bolo s ňou, bo ako vravia „múdremu mužovi netreba múdrejšej ženy, ako je sám" — a „len jeden múdry, a veľa bláznov popri ňom vyžije."

Povídka „Psota" (Dobš. IV. 42) zakončena: Psota koho toho aspoň ráz za života pohľadať musí. Povídka „Sirota" ze „Sbírky važecké" (Škult. Dobš. č. 39 str. 373): Pán Buoh má starost i na siroty.

Povídka o vykrmení hada z Hontu má na konci naučení: Z toho je naučenia, aby sme divje zvery do domou nenosili, ale ich v hore nehávaíi, kde in pánboh mesto vykázau.

Janko Botto ukončil svou úpravu povídky „Bračok ftáčok" (Škult. Dobš. 556): Kto chce ďialej o ňom veďet, nech si ide ta.

V povídce „Pravda" (Dobšinský VIII. 65) jest pořekadlo položeno do úst moudrého: A ešte aj svojim detným detom vravieval: „Blázni ako blázni — sebe jamu kopú" a „Lakomý o všetko príde!"

Ojediněle novější vypravovatel z tekov. stol. ukončil svou povídku apostrofou posluchačů: A tak moji milí blázni, už je po kázni (Cas. Slov. muz. spol. VI. str. 4).

Podobne ještě v pov. z Hnilce ve Spiši (Sbor. Muz. slov. spol. XV. 132): Mojo lube blázni, už po šickej kázni. Stejně končí ještě povídka ve sbírce Czambelově (č. 135 str. 247).