Valašská vesnice.

Jedním z nejzanedbanějších oborů selského hospodářství je tu sadařství. Možno říci, že víc je chalup, které nemají jediného ovocného stromu. Zahrad jako jinde s bujnou travou a košatými, stinnými ovocnými stromy, zde — až na nepatrné výjimky při školách a faře — není. Někde je sice prostranství okulo chalupy porostlé travou, tu a tam osamoceně rozkládá své široké větve stará jabloň, jinde tyčí se štíhlá planá třešeň, nebo viděli hrušeň a švestku, ale to nijak nekryje se s pojmem sadu, zahrady, činí to svým stářím dojem něčeho trpěného, co dokonce nepotřebuje ošetřování, co však někdy je nuceno dá ti nějaké ovoce.

Je tu sice krajina drsná a zvlášt vrchy kopců jsou stálým větrům vystaveny, přes to však jsou širé slunné stráně a tiché ráztoky, kde by se ovocným stromům výtečně dařilo. Pokusy v té věci se zdařily skvěle a učitelské a farské zahrady mohou se vykázati ročním značným výtěžkem, a to i v druzích, které se počítají k jemnějším, jako ku pi\: ^císařské hrušky* a trnky (švestky) zvané »ringloty«.

Nesdílím náhled jednoho z valašských spisovatelů, prof. Domluvila, který sní o možném hojném vývozu valašského ovoce na vzdálené trhy, pokládám jen lepší pěstění ovoce za možné a spokojil bych se, kdyby jen stačilo k uhrazení vlastních potřeb Valachových.

Snad budoucí generace, odchovaná moderní školou a poučená ve školkách o praksi sadařské, nahradí, co zanedbáno starými. Ostatně tu lhostejnost k ovocnému stromu možno najiti i v lépe situovaných krajích, ovšem že ne v té míře, jako zde.

Skoro totéž by se mohlo říci o lukařství. Lidé jsou povzneseni nad všeliké jich hnojení a opravu. Jediný velkostatek a majitel hostince (žid) mají žírné tučné louky. Skupují také pro ně veškerý popel v obci.-Na salaších hnojí louky t. zv. košářením, t. j. valach vícekrát přeměňuje košár, t. j. ohradu, v níž jsou ovce v létě (v noci a o poledni). Není pochyby, že by se při lepším hospodářství docílilo i tu slušného výnosu a že občané svou ne-tečností a nerozumností zbavují se takto z valné části i toho mála, které příroda poskytuje. Náležité porozumění pro podmínky a potřeby zemědělské výroby schází, schází porozumění pro povahu krajiny a rozhled v tržbě dřevařské, dobytkové a obilní. Vidí ovšem příklady lepší správy a hospodaření, avšak tyto příklady mají