přistrojené užívají. Těm pak, kteříž se rádi učí, a všelijakým uměním se obírají, ustavičnou bedlivost s nespaním. Žráčům a nenasyceným svinské obyčeje při hodování. Těm pak, kteříž svírání, nadejmání a střevní dnaní v břiše trpí, nepoctivé brouchání. Sedlákům, formanům a poslům, kteří buďto v suchu aneb v blátě po cestách pracují, též i zápasníkům, v blátě kalení a zmazání. Utrhačům, zlolajcům, aťby i oni svého neduhu dědice měli, hrdelní bolest a trápení, kteréžto obecně žába říkají. Nesmírně neěistotným, a jakoukoli nezdrženlivostí života zemdleným prašivost naší, anebo jak lide obecně říkají: malomocenství. Bojovným, urputným v hněvu neskroceným a krve prolevačům, mordování a smrt rychlou, násilnou poroučím. Hnůj, jakožto věci ze všech nejzavrženější, také sme měli oumysl voráčům k hnojení polí odkázati. Ale již dobře rozumíme i vidíme, že o něm Kolumělo, znamenitý spisovatel kněh o věcech sedlských, proti všech jiných smyslův, hnůj náš zamítá, jakožto neužitečný k hnojení polí neb rolí. Kuchaři pak, kterýž hoden není, abych jej jmenoval, což tu koli pozůstává, kšaftem odkazují, aby i on neřekl, že sem mu nic neporučil, a na něj zapomenul.

Chci pak, aby mi byl udělán hrob v břiše jednoho každého z vás, a nápis literami zlatými takový aby byl: Krchtáček Korokota vepřek byl živ lét tisíc, šest set, a čtyry léta, bez dvanácti měsícův.

Obvzláště nejmilejší výborný milovnicí mojí, neb správce a ochra-nitelové života mého, prosím a žádám vás přátelsky, abyste mým tělem aneb mým masem, prorostlým břidkým sádlem, do sytosti a do vůle se nasytili a je výborně dobře tlučeným pepřem a jiným všelijakým kořením kramářským vykořenili, a medem tím lépe, vzláště vodvářkú černou, osladili: Tak aby budoucně vždycky jméno mé na věčné časy y dobrém mezi vámi bylo připomínáno.