a »pukají«, »praskají«, »střílí« (biči) co každý nejvíce může. Pukati smí se až po večeři. *) Podobá se shodná tato zábava pohánění koní práskáním světci Mikuláši o obchůzce Mikulášské, jak jsem již ve -stati o sv. Mikuláši vyložil.

Ode dávna bavili se staří i mladí o Štědrém dni výrobou hraček ze skořápek ořechových. Ořechy tvořily ode dávna nezbytnou součást štědrovečerní hostiny. Stadičtí byli osvobozeni ode všech dávek a za to jen donášeli králi českému na Štědrý den ošatku ořechů s lišky, která vypučela z otky Přemyslovy.**) Podnes po večeři robívají z jablek, z fíků, ze suchých hrušek, švestek, z kaštanů, z rozinek a hlavně ze skořepin podle fantasie a dovednosti zkušenějších figurky, zábavky, jak přiložený obrázek znázorňuje. Viz na str. 4. 5.

Na Vysočtě nadílí se o dlouhé noci před vánocemi. Tu obchází štědrá bába. Do světnice však nevejde, vidět se nedá nikdy. Děti pověsí, punčochy nohavice, sukničky a p., co možná blízko dveří. O místo svedou se někdy půtky. Když ráno vstanou, mají tam od Štědré báby nadílku. Rozpustilec třeba zmrzlé »bandory«.f)

Štědrý den, štědrý večer! Již název, u nás doložený od XIV. stol., napovídá, že si posílali dárky, nadílky. Dávali rodiče dětem, kmotři kmotřencům, hospodáři duchovním, žákům, čeledi, mistři tovaryšům, sousedi sousedům, páni poddaným a poddaní pánům, podřízení svým příznivcům, věnná města českým královnám atd. »D a r štědrého ve-č e r a« v nejrozmanitější podobě doložen u nás, kam vůbec písemné prameny sahají. Nadílka provádí se rozmanité.

Všude v Podkrkonoší v rodinách s menšími dětmi hlavní zábavou štědrého večera jsou »K r i s t y d 1 e«. Stromku vánočního tkadlec krkonošský nezná, veškerá tedy mysl mladých horalů nese se ku příchodu »J e ž í š k a« — »Kristydlete«. Ideálem bohatého štědrovečerního podělení pro prostinké dítě krkonošské jest jablíčko, oříšek, prostinká, laciná hračka ze dřeva. Jsou to jediné dárky, kterých se dostane dítku horalskému za celý rok, poněvadž na jiné pozornosti snad o sv. Mikuláši nebo o jmeninách nestačí horalovi ani čas ani peníze. Což divu, že když objeví se »Kristydle« všechno bílé, mnohdy s napodobenými křídly ve světnici, kleká kde které dítko, na něž jednou v roce též vzpomenuto, v pevné víře v přítomnost Ježíškovu a přijímá chudičké nadělení s myslí povznesenou a vděčnější, než mnohdy dítky městské sebe nádhernější dárky. »Krist,y-dle«, obyčejně výmluvnější tkadlec v úboru z bílého plátna, obejde několik stavení, zazvoní pod okny nebo za dveřmi a posvátnou úctu předesílá do chaloupek, kdež děti mezi stavy se choulí, až konečně domácími předvedeny klekají před Kristydle a dosti obtížné zkoušce tkadlce-čtenáře se podrobují. Modlitby, otázky z náboženství a biblické dějepravy, mnohdy i z ostatních školních předmětů předcházejí všeobecně podělování. Co tu pak radosti v těch vískách pod Žalým a Kotlem na Jizerce i Gedronu