poustevníkově při práci »přádle« odolávala všem útokům světa, který ji do dřívějšího života strhnouti usiloval.

Počet účinkujících bývá různý: kolik kde podnikavé chasy (výrostků) se shledá a přistrojí. Na připojeném obrázku čtyři, bíle odění, představují Lucie, z nichž některé leckde nazývají též děvečkami nebo kuchařkami. Pradlenu však vždycky jmenují Lucií. Za nimi stojí v plášti vousatý poustevník, vedle něho kominík a řezník, na druhém konci krajánek (mlynářský cestující pomocník). Skupinu doplňuje cikánská rodina: vzadu manželé s nemluvnětem, v předu nadějní dva jejich potomci. Někdy bývá při nich též dráteník s plechy, pekáči a drátem. Lucie, děveček a kuchařek bývá leckdy dohromady i sedm i víc. Lucie (pradlena) má přes obličej bílý závoj, děvečky a kuchařky nikoli. Poustevník mívá staročeský modrý plást, přepásaný opratí, na krku »růženec« udělaný z biče, na kterém navlečeny brambory a zavěšen křížek z kla-cíkův. Po příchodu do světnice poustevník pozdraví a začne obvykle: »Jak se máte? Jdeme vás navštívit a opravit.« Hned po té každý herec chopí se svého: Lucie s kolovrátky usadí se na židle a předou, kuchařky obsluhují plotnu, děvečky drhnou, bílí, zametají, švihají svěceným proutkem domácí, »aby nebyli leniví«. Poustevník napomíná děti k dobrému, řezník smlouvá s hospodářem prodej dobytka — »že prý raději kupuje za tmy než za světla, je-li zamčeno u chléva« ... a p. Kominík zaharaší nad kamny u komína a hází děvčatům do obličeje saze. Krajánek prosí za »odpočinutí« nebo za »fedruňk« (cestovní podporu) a moukou oběluje, co kominík začerní, dráteník spravuje hrnce, cikáni hádají z dlaně, žertem žebrají a kradou. Za své představení nežádají a nedostávají ničeho, vše konají pro zábavu jen. Po chvilce pozdravem a přáním »Zůstávejte tu s Pánem Bohem« se loučí.*) Vyobr. na str. 71, 72.

Podobně na Moravě večer dne sv. Lucie chodí po domech L u c a, osoba ženská v bíle přistrojená. Na tváři má škrabošku s velikými zuby řepovými, na hlavě hrotek, přes něj plachtu. V košíku nosí vořechy, jimiž po prstech tluče špatné pradleny. Pradleny dobré, prohlédnuvši důkladně jejich přízi, chválí. Říká se: »Luca potáček (plné vřeteno) napueá.« Jinde Luca nosí v uzlíku pazdeří a vřeteno a v ruce nůžky, jimiž stříhajíc děti straší.

Na Hrozenkově chodí tři chlapi v bíle oblečení, jeden s vodou a věchtem, druhý s metlou, třetí se štětkou. První umývá lžíce a lávky, druhý za ním zametá, třetí obličuje. Nemluví nic, dostanouce dar, pokývnou jenom hlavou na poděkovanou.**)

V 1. svazku této sbírky líčil jsem již tresty přástevnic lenivých od sv. Lucie. Povídá se o tom mnoho pověstí a povídaček strašidelných. V Podluží na Moravě na sv. Lucu nepředou. Kdysi prý Luca svévolné »přástky« zle přestrašila, odtud pořekadlo: »Vrť sa, vřeteno, vrť s a, než sa sv. Luca dokucá.< Pradleně, která svátku jejího ne-světí a přede, nashazuje prý komínem plnou jizbu prázdných vřeten a