str. 56
Smrt: Já jsem bledá jako sníh,
chodím ve dne po lesích.
Když někomu dojde den —
zhasím jemu pochodeň. Sbor: Sfoukne život jako drť,
pozor děti, je tu smrt. Čert: Já mám rohy, kopyta,
piju víno z koryta,
z pekla nikdy nelezu
bez tohoto řetězu. Sbor: Dobré děti, dobrý díl,
zlé sebere Černobýl. Cikánka: Ciga, ciga, cigatá,
bere chlapce, děvčata!
V koberci je nosívá,
nad ohýnkem osívá. Sbor: Nuže, svatý už je zde,
rozpustilci, zle je, zle!
Jenom hodným všeho dá,
co v košíku anděl má! Čerti: Hr! hr! hr!
Svatý: Ticho, čerte, a všichni ticho!
Andílku, vedle mne, ostatní pozadu!
Guby, čuby! Jak je ti, chlapečku?
Chlapec: Matičko, jak je mi?
Matka: Řekni Bořík.
Bořík: Bořík.
Svatý: Umíš se, Boříku, modlit?
Bořík: Pravda, matičko, že umím?
Anděl: Modli se.
Bořík: Otče náš, jenž jsi na nebesích —
Svatý: No, dosti umí. Dej mu ořech,
andílku.
(Malé děvčátko v náručí matčině: Já
chci také, matičko.)
Matka: Čekej, Dobruško, dá ti také.
Svatý: Dobruško, kolik je Pánů Bohů?
Dobruška: A ty nevíš? Matičko, on
neví!
Matka: No, pověz mu, Dobruško.
Dobruška: Tři.
Starší bratr Hněvsa směje se jí: Hahaha!
Čert: Hr! hr! hr!
Svatý: Dobře. V kolika osobách?
Dobruška: V jedné, pravda, matičko?
Svatý: Uhodla. Andílku, dej jí ořechů.
Čert: HnSvovsi dej, Svatý, prutem, nebo
mi ho podej na řetěz.
Svatý: Slyšíš, Hněvso?
Cikánka: Já bych toho chlapce potřebovala, panímámo.
Smrt: Skoda cikánce, raději smrti.
Čert: Hr! hr!
Svatý: Čerte, na zad! Hněvso, políbni prut.
Hnévsa: Slehneš mne.
Svatý: Neposlechneš? Zavolám černého.
Čert: Mám rozepjati řetěz?
Svatý: Už políbil, rarachu. Pověz mi, Hněvso, co nerad jídáš?
Hnévsa: Mrkev.
Svatý: Máte-li zde někdo mrkev?
Otec: Tady je, Svatý, nachystána.
Svatý: Hněvso, jez a honem!
Hněvsa: Je neškrabána.
Čert: Podej mi ho, cikánko, na řetěz.
Anděl: Už jí i se šupinkami.
Cikánka: A jak mu chutná; on sní i nať.
Svatý: Pověz mi, zda posloucháš?
Hněvsa: Však tatíček ví.
Svatý: Dobruško, poslouchá Hněvsa?
Dobruška: Mikulášku, on mi —
Matka: Mlčíš, děcko!
Souseda: Nechejte děvčete, ať si to poví.
Dobruška: On mi snědl jablíčko.
Svatý: Snad přece ne, Hněvso?
Dobruška: On se mi, Mikulášku, posmíval.
Matka: Nežvatli, sloto!
Svatý: Je-Ii možná? To je, Hněvsoi přes čáru; neodpovíš?
Hněvsa: Ona mi kázala, abych si ukrojil —
Svatý: A ty's jí je snědl celé? Rarachu, řetěz.
Čert: Hoďte mi ho, tatíčku, sice vletím za stůl. Poletím s ním zrovna do pekla.
Matka: Dobruško, dáš mu ho?
Dobruška: Nedám.
Svatý: Snědl ti jablíčko.
Dobruška: Nechť, já ho, matičko, nedám.
Matka: Neplač, však jsi na něho pověděla.
|
|
|
