(v evangelické pozdraví slovy:) »Pokoj Boží budiž, tomu domu! Nejmilejší pane hospodáři! Umínili jsme sobě obnovili památku sv. Mikuláše, našeho štědrého dárce, při čemž vám žádáme hojné Boží požehnání na veškerém vašem hospodářství s tou žádostí, by ste své dítky v bázni Boží cvičil, tak abyste so na nich radostí dočkali, a někdy z nich též hodní občané byli. Toť mé přání z upřímného srdce!«

Po řeči biskupově podělí jeden anděl děti hospodářovy ořechy, suchým ovocem a cukrovinkami, druhý pak anděl postaví na stůl pokladnu, do níž vloží hospodář dle možnosti stříbrný dvacetník, nebo půl zlatého, ba i jeden zlatý. V témž okamžiku přijíždí dragoun na masce. Pán přijme dopis od dragouna, přečte a vrátí dragounovi, který se postaví stranou u vchodu. Teď cvičí pán husary, a po skončeném cvičení zavolá laufry německy: »Laufři, sem, vesele tančiti!« Hudba hraje, laufři se několikráte otočí a vyjdou ze světnice. Pán zavolá hajduky slovem: »heraus«. Hajduci sebou házejí, točí a výskají, čímž vzniká veliký hluk, protože množství zvonců na nich zavěšených se ozývá.

Pán zvolá: »Husaři, vesele tančitiU a hned vystoupí kaprál, vzdá čest a s jeho svolením vezme paní k tanci. Kaprál tančí volně dle hudby, podupává a šavlí cvaká o podlahu. Otočí se jen jednou, odevzdá paní pánovi a vzdává čest. Vedlejší 2 husaři postaví se proti sobě a tančí drobným krokem, potřásajíce se. Otočí se též jen jednou. Tak se vystřídají všickni husaři a hudba zahraje novou ^mysliveckou* myslivcům, kteří za zvuků hudby procházejí od stolu ke dveřím a zpět, majíce pušky na ramenou. Turci a mouřenínové postaví se proti sobě, levou ruku dají v bok, v pravici drží zdviženou šavli, kterou jeden druhému po-cvakává při tanci. I oni otočí se jen jednou kolem a odstoupí do řady.

Nyní hrá hudba »Maškám«, které se projíždějí od stolu ke dveřím. Po té na zavolání pánovo spustí hudba »židovskou«. Židé hleděli za doby hry odciziti něco hospodářovi: chomout, kolo od vozu atd., které nyní nabízí žid hospodáři ke koupi; ale ten poznává své věci a žádá pána »Mikulášů« o potrestání židů. Pán určí trest, třeba 5 ran holí na zadek, a kaprál vyzve žida, položí. Kaprál vyplácí žida, který křičí po každé ráně: aj, aj, bolí . . . atd. Po odbytém trestu vrátí se židi k hospodáři a znova prodávají mu věci ukradené, až je konečně po delším hádání přece koupí za 2, 5—10 kr. Prodané věci židi nyní haní, že prý za ty peníze ani nestojí, a odcházejí. Zatím kominík vymetal troubu u kamen, ve které obyčejně něco připraveno: jablka, suché ovoce, oblač lenu a j. Někdy zavřen v troubě také kocour, který při otevření poplašeně vyskočí na kominíka. Je-li trouba prázdna, jde kominík k hospodyni žádat poplatku za vymetání, a když obdrží, ohlíží se po divácích, stojících na lavici. Vidí-li osobu, od které by mohl něco dostati, přistavuje na ni řebřík, že bude vymetati. Ale každý mu raději práci uspoří a vykoupí se nějakým dárkem peněžitým. Klapačka obchází obecenstvo podél lavic, sklání hlavu a klape čelistmi o sebe. Napadený dá klapačce krejcar do nastavené ruky. Klapačka obejde tak všecky diváky a neušetří ani hospodáře.