odpoví král: »Je, je, je.« Pak začne cinkot zvonků a zvuk rohů, až uši zaléhají, Po té praví kat o jiném statku: »Před N. jest bláto, že jsou ty holky jako ztato.« Atd.

V pondělí odpoledne po požehnání jdou k rybníku. Tam hodí kat korunu královu do vody a ostatním též. Každý pak musí jíti pro své věci oblečen do vody. Kdo jest nejrychlejší a nejdříve vyleze z vody a přijde do hospody, kde jej čeká sklenička piva nebo kořalky, ten oslavován jest ode všech, a děvče, o jehož přízeň se uchází, je pyšné na svého milého. Pak převléknou se v hospodě a chodí z jednoho statku do druhého, kde chodí kolem světnice, zvoní a zpívají: »Našli jsme krále v zelené 1rávě, posekaného, porubaného. Posekali nám ho Turci mezi dvěma lupci; neměli jsme se čím brániti, museli jsme si dřevěné kordy nařezati. Hospodyně vzácná, dej nám holbu másla, sáhni hodně z hluboká, aby tě nebolela ruka do roka a hlava do smrti. Též i věrtel krupice, aby ti nesly slepice. Máme krále vzácného, nechce nám nic jísti, než jen samé kocmatice na polévaném rendlíce. Máme ho hnát do Prahy. Než my ho tam doženem, také něco sežerem. Pár vajíček na rendlíček, kousek másla do toho, nebudeme bez toho.«

Zatím brousí kat po všech koutech, kde by vejce nalezl a sebral. Každá hospodyně, kLerá hodně dá, dostane od krále kus ornátu, kůry. Nejvíce dostane král a kat.

Vyvolávání, koupání krále a chození s královnou o letnicích v jižních Cechách popisuje Dr. J. Zítek :*)

Ve vsi Rájově u Zlaté Koruny o letnicích na Boží hod zvolený »král z pohůnské rady« vylezl na lípu uprostřed vesnice, aby »vyvolával«. »Pohůnská rada* stála pod lipou, majíc na sobě kolem krku a ramenou řemeny se zvonci a »rouličkami«. Král počínaje prvým číslem, vyvolával třeba tuto: »Před Senkýrojíc slunce vychází, že se tam dvě hezké panny prochází. Já to nemám ze svý hlavy, ale z celý pohůnský rady. Je-li po-hůnská rada falešná, já sem s ní. Je-li tomu tak, nebo ne?!« »Je!« odpovídala křikem pohůnská rada pod lipou, lomozíc při tom zvonci a rou-ličkami. U jiných čísel vyvolával: »Před Školákojíc je vandlíčka, že je ta Kačenka jako pentlička.« Jinde padla i hana: »Před N. je strouha, že Marjánka chodí zdlouha.« Zmýlil-li se král při vyvolávání, nedostalo se mu po otázce >Je-li tomu tak nebo ne« kladné odpovědi, ale rázného odporu »NeU

Po vyvolávání slezl král dolů, a pohůnská rada se rozešla »pohledávat máje«. Kde který hoch měl holku, postavil do rána máj ozdobený zrovna před okna. Holky nechodily ani spát. Hlídaly, zda jim jejich »hoch« slaví máj. Někde také máj do rána nebyl. Lépe však to bylo, nežli by tam byla postavena >-baba«. »Na návsi« postavili chasníci velký máj, t. j. ceiou jedli, jak ji z lesa přivezli. Do koruny přivázali »dědu«. Kolem velkého máje postavili »eště« šest menších májů a kolem nich »druhý