ní. Kteří žádných neměli, utírali spány, pletli se mezi vřetánky, povídali pohádky a některý pomáhal hospodáři drát spány. Konec přástev byl o vánocích.

Visutý krb býval zvláštností chodských přástek. Bude se již dnes ukazovati jako vzácnost. Nevíme (připomíná první znalec chodského lidu prof. J. F. Hruška), že by něco podobného byli měli jinde, a proto dopřáváme zajímavému tomuto předmětu zvláštního obrázku (číslo 14. A), věrného dle starého vzoru z Chodova. Viz vyobr. na str. 24.

Podstata visatého krbu jest železná kovaná obruč 2—4 cm široká,

0 průměru 2—3 dm. Na dolejší stranu obruče přikován jest rošt z podobných plátků, tvaru dvojitého kříže nebo hvězdy. Nahoru trčí z kruhu dvě železné uši, přidělané souměrně každé s jedné strany tak, aby byl kruh v rovnováze. Uši jsou na koncích zahnuty v oka a do ok zasazen pohyblivý železný oblouk, do něhož jest nahoře uprostřed zapuštěna též pohyblivě delší železná tyčinka. Tyčinkou zavěšoval se visatej krb bud do zvláštního železného oka při stropě, nebo, měl-li níže viseti, do řetězu, upevněného ve stropě uprostřed světnice.

Z toho stálého umístění i ze tvaru visatého krbu vysvítá už částečně i jeho účel: jako krb zděný měl krb visutý ve větší míře dávati světnici světlo i teplo, a to, vise uprostřed.světnice, stejnoměrně na všecky strany. Věříme proto, co pamětníci krbu visatého vykládají, že to bylo zařízení moudré a výhodné. Rozdělávali na něm zvláště za studených dlouhých večerů: sedlo se kolem krbu a každý měl pro sobe dosti světla

1 tepla. Nejlepší služby dělal visatej krb přástkám a všem podobným schůzkám. Pradleny rozsedly se s kolovraty nebo vřeteny na dlouhé lavice tváří ke krbu, a mohlo jich býti čtvrt kopy, jedna druhé nezacláněly. Vařiti se ovšem na visatém krbu nemohlo.

Aby měl takový krb průvan, udělán nad ním ve stropě čtverhranný otvor, jímž také kouř odcházel — na punebí a z punebí kudy mohl, všelikými děrami a štěrbinami, se rozcházel. Na některých takových punebích svítilo se všecko dřevo jako nejpěkněji na hnědo hlazeno. Někde pořizovali k otvoru ve stropě prkenný komínek, jenž odváděl dým střechou přímo ven. Komínek míval u ústí záklopku, opatřenou dvěma provazci, jimiž se mohla záklopka ze světnice otvírati a zavírati.

Aby oharky s krbu padající nepopálily podlahy, stavěn pod krb škop s vodou. Místy měli k tomu účelu v zemi zasazenu zvláštní kamennou plotnu nebo opotřebovaný mlýnský kámen. Za dne visíval krb visatý na hřehu podle krbu zděného.

Pohodlnější nové světlo a drahé dříví vytlačily poslední visatej krb nadobro, ale ve starých nevyhořelých staveních najdete ještě dnes na starém půválkovém stropě čtverhranný otvor hlinou zalepený — poslední a jistá památka visatého krbu.

Kromě světla v krbech obyčejné a zrovna nejobyčejnější bylo po ¦všem Chodsku do nedávná svícení dračkami — »špány«. Na spány měli zvláštní zajímavý »svícen«. Obyčejnější jeho vzor znázorněn obr. č. 14. B, B'. V kuse prkna hezky širokém a jako stolička nohami opatřeném