Ale idea výstavní opanovala zatím celý český národ, jenž stál za ní svorně a pevně. Před světem nedalo se také tak snadno omluvit zmaření tichého kulturního díla beze vší příčiny se strany vlády, která by vlastně byla měla se postavit mu v čelo. Proto když stálo před námi dovršené dílo, z nouze udělala se ctnost. Najednou — již v průběhu výstavy — vláda, zejména zástupci její v Čechách, chovala se k ní shovívavě. Na konec výstavy vláda odhodlala se dokonce raditi k návštěvě výstavy se strany panovnického dvora a později slevila loterní poplatek 10.000 zl.

Skutečná vytrvalá práce společná a rázný čin překonaly nedůvěru a nepřízeň vlády; ukázaly se mocnější nežli ona .Zdařené dílo výstavní jistě přispělo i k tomu, že nová vláda stála více o to, aby při zástupcích českého národa hleděla zmírniti protivu k sobě.

A tak výstava stala se prvním větším projevem skutečné autonomie národní, beze vší iniciativy, ba i beze všeho vlivu se strany centralistické vlády vídeňské. V průběhu výstavy a v pracích výstavních neukazovalo se politické strannictví. Ale v celém výsledku všude jevil se přece jen konsekventně duch a idea politiky české. Docela uvědoměle zaujata oposice proti vládě, zachováváno stanovisko autonomní. Z politických důvodů na př. officielně Poláci vzdalovali se naší výstavy.

Výstava stala se však důležitou po stránce politické a sociální též tím, že provedena byla bEZe vší účasti šlechty. Podařilo se sice osobnímu zakročení asi dvou tří českých kavalírů, že klub velkostatkářský na sněmu českém hlasoval pro subvenci výstavě, ale nic více. Proražena tím dosavadní tradice politického vedení; šlechta přechází tu v našem národním politickém životě ze své vůdčí role poručnické v područí národa, jak stalo se již v jiných pokročilejších státech. Členové její, kteří se účastnili práce výstavní — hlavně hrabě Lažanský — dobyli si uznání a vděku svou vlastní prací a skutečnými zásluhami, ne jako pouzí figuranti stavu privilegovaného. Tu již rozeznávalo se mezi skutečnou zásluhou a pouhým vnějším štítem. Z toho zajisté zrodí se i větší důvěra v sebe, když lid sám vykonal takový čin, který všude bývá vyhrazen šlechtě v přední řadě (na př. lvovská výstava), úplně bez její pomoci. Pro naši šlechtu byla to osudná chyba.

Výstava měla ráZ úplně demokratický. Protektorem byl prostý občan, stojící v čele autonomní obce. Nebylo při ní (aspoň na začátku) obvyklé účasti dvora, nebylo tu lesku kavalírského. Rázu toho dodal jí vývoj poměrů; tomu rádi podrobovali se pořadatelé výstavy a lid dával jim s uspokojením svou sankci.

Demokratický ráz výstavy jevil se jejím obsahem i celým průběhem. Co se zde vystavovalo, byla práce a majetek většinou našeho lidu; celá látka sebrána jeho úsilím a péčí; jeho nákladem výstava pořízena; skvělý výsledek zabezpečila nám hlavně podpora nejširších vrstev lidových. Ukázala se v tom veliká síla a vůle národa.

Český ráz a demokratický objevil se hned v přípravách Národopisné výstavy. Mnohým jednotlivcům, korporacím, podnikům průmyslovým a obchodním, které tak štědře otvíraly své pokladny ještě jubilejní výstavě, bylo chování se vlády k výstavě vítáno, že mohly odepříti své příspěvky podniku tak výlučně českému. Výstavě jubilejní poskytly na př. dráhy v Praze ústící (kromě státních, protože od státu dostalo se jí podpory 40.000 zl.) vedle příspěvků ke garančnímu fondu na subvencích 7000 zl., od pražské tramwaye 500 zl.; Národopisné však ani krejcaru, ač jim kynul týž výtěžek ze zvýšené dopravy osob a zboží jako o výstavě jubilejní. Rozumí se samo sebou, že jí zůstaly uzavřeny ústavy se správou německou. Touž zdrženlivost bylo pozorovati na české šlechtě. Kdežto o výstavě jubilejní stavěla nákladné pavilony pro přírodní bohatství svých panství, upisovala značné summy k fondu subvenčnímu i garančnímu, zůstala munificence hr. Lažanského a hr. Harracha mezi šlechtou skoro ojedinělá. Tím způsobem výstava Národopisná byla odkázána na korporace a jednotlivce, kteří své zjevně české smýšlení — tenkrát značilo to zároveň smýšlení proti-vládní — byli hotovi osvědčovati před celou veřejností. Ale ani tato zaujatost proti Národopisné výstavě nepřivedla všude na naší straně pochopení velikého národního významu podniku tak výlučně českého. Praha na př. na výstavu jubilejní přispěla obnosem 60.000 zl. k subvenčnímu fondu, na Národopisnou dohromady 20.000 zl. Na seznamu příspěvků k výstavě Národopisné byl obzvláště nápadný veliký počet právě menších částek. Byly od méně zámožných vrstev širších, ale za to od upřímných otevřených Čechů. Tím lze si vysvětliti, že subvenční fond Národopisné výstavy nedosáhl asi třetiny subvenčního fondu na výstavu jubilejní a garanční přes veliké úsilí se strany výkonného výboru asi poloviny. Přes to však náklonnost širších vrstev dodávala pořadatelům největší odhodlanosti a podnikavosti. Na počátku odhadoval se náklad na 300.000 zl., po roce stoupl již o čtvrtinu, před zahájením výstavy na 650.000 zl., ve skutečnosti přestoupil výdej rozvržený náklad více než o 200.000 zl.

Demokratický ráz jeví se zřejmě v tom, když uvažujeme, jak malým poměrně nákladem dosaženo tak významného effektu. Celý vydaný kapitál při ústřední správě jeví se asi na 890.000 zl.

Dosah toho pochopíme blíže, srovnáme-li si tento náklad s nákladem jiných výstav. V Pešti pouhá reklama před výstavou r. 1896 stála prý skoro dvakrát tolik.

Demokratický ráz projevil se na výstavě též při návštěvě. Nápadný byl veliký nepoměr v číslicích výstavních mezi návštěvou ve všední den a v neděli, tedy mezi návštěvou bohatšího měšťanstva a pracujícího lidu. Ze 162 návštěvních dní na svátky a neděle připadlo 29 dní, které vykazují úhrnnou návštěvu 1,143.000, tedy přes 55% z celého počtu návštěvníků (2,065.000). O jubilejní výstavě—ze 126 dní návštěvních na svátky a neděle připadlo 30 dní — byl skoro týž poměr. Proti návštěvě jiných výstav — pokud mně byla data přístupna — nejméně o 10% u nás návštěva nedělní byla větší. Největší návštěvy ukazovaly se ve dni, kdy na výstavě bylo vidět něco hodně lidového. Tak průvod služebných děvčat přivábil na výstavu přes 70.000 návštěvníkův, výstavní pouť podle vzoru nuselské fidlovačky přes 57.000 atd. Za to na př. o dni studentském bylo zjevno, že dřívější přední vedení studentstva v zábavách společenských a sympathie měšťanstva k nim mizejí.