@II@1@Již při oddělení válečnickém zmínili jsme se o krásném hradě Kokoříně, dle jehož vzoru postaven byl na návrší nad amfiteatrem pavilon, v kterém oddělení ono bylo umístěno. Hrad Kokořín postavil svým nákladem čilý spolek Českých turistů, dávaje tím na jevo, že vůdčí myšlénkou jest mu seznati památnosti. a krásy českých zemí a šířiti o nich poučení a buditi k nim lásku mezi celým národem.

Z hradního nádvoří vstupovalo se za zvláštní vstupné do šerých, vnitřních místností hradu, kdež nalézalo se velkolepé diorama »Porážka Sasíků pod Hrubou Skalou«, společná to práce malířů M. Aleše, V. Bartoňka, V. Jansy, V. Maška a K. Štapfra. Od dioramatu sestupovalo se úzkou chodbičkou do středověké mučírny a hladomorny. Tamější scény byly tak živě plasticky provedeny, že každému se mysl zachmuřila smutným obrazem a bylo věru třeba jistého rozveselení, kterého dostalo se divákům rozmarnou scénou »Ve hradním sklepě«, představující rozjařené a částečně zpité žoldnéře.

Mimo to ve dvou síních, do nichž vcházelo se taktéž z hradního nádvoří, byla zvláštní odborná výstava turistická, představující veliké množství pohledů na české kraje, na česká města, památné stavby atd., dále byly vystaveny mapy, turistické pomůcky, literatura a pod.

Vedle výstavy turistické byla v Kokoříně též výstava českého vysloužilectva připojena k oddělení válečnickému. Společné trampoty, jež po dobu vojenskou zakoušejí vojáci téhož pluku, spojují je v přátelský kruh na celý život; z tohoto přátelství vyplývá vzájemná podpora, a spolky vysloužilecké nemají jiného účelu, nežli přátelství toto pěstovati a poskytovati podporu členům v nemoci a v stáří, a vystrojiti jim pohřeb a doprovodit na poslední pouti. Z prvu byly zakládány spolky jenom německé, i v českých městech zachovávána byla jednací řeč německá ze zvyku z vojny. Roku 1862 založeny byly první spolky české a nenáhle duch národní vniká v tyto spolky. Zevně jeví se to v tom, že pomalu odkládá se starý stejnokroj vojenský a nahrazuje občanským. Roku 1886 založen byl ústřední sbor vojenských vysloužilců v království Českém, celkem však dosud je českých spolků vysloužileckých poměrně málo proti německým. Vychází též odborný časopis »Vysloužilec« a »Vysloužilecký kalendář«. Ve výstavním oddělení vyloženy byly památky vysloužilecké, album, statistické přehledy a mapy.

Spolkové oddělení nalézalo se ve zvláštní budově hned na levo na kraji výstavy naproti pavilonu města Prahy, spolu s oddělením technickým a dolnorakouským. Celé oddělení bylo dosti malebné, zabíralo jednak stěny dvou síní, jednak sestaveno bylo uprostřed, kdež upraveny byly malé interieury pro samostatné exposice. Oddělení rozděleno bylo v několik skupin, z nichž vynikala křestansko-socialní spolková organisace poučujíc o všestranné činnosti její na poli socialním, humanitním, vzdělávacím i náboženském; dále vynikala skupina spolků sportovních svou bohatostí a vkusností. Spolky atletické, veslařské a cyklistské vystavovaly přístroje svého sportu, odznaky a vyznamenání, jichž dobyli členové jejich nad soupeři jiných národů, osvědčujíce takto českou sílu a obratnost. Klub fotografů amatérů učinil bohatý a zajímavý výběr prací svých členů dokazuje význam fotografie a přízeň, které se těší. Z jednotlivých spolků vynikla na prvním místě Umělecká Beseda, rozvinuvši bohatý obraz své činnosti v uměleckých a umění milov-ných kruzích českých; její dosavadní publikace, její výroční premie atd. svědčily o důležitostí její; pak Spolek pro povznesení návštěvy cizinců (skupina obrazů nejdůležitějších památnosti pražských), Spolek šachovní (výstava umělecky provedených figur, přehled činnosti, podobizny vynikajících šachistů). Také kus národopisu bylo v tomto oddělení; »Vltavan« přidal k své výstavě figuriny Podskaláků a Spolek domovníků vystavil figurinu pražského domovníka. Ostatní oddělení rozděleno bylo na skupiny besed, spolků podpůrných a dobročinných (četná bratrstva, bursa práce, dobročinné kroužky, vzájemně se podporující spolky jednotlivých řemesel, spolky ferialní a pod.), spolků vzdělávacích (čtenářských, přednáškových, divadelních, zpěváckých, okrašlovacích atd.), spolků odborných (na př. spolek stenografů, lithografů, společnost přátel starožitností a pod.) a spolků zábavních. Vystavovaly se publikace, pamětní knihy, rozpočty, statistika členstva a činnosti, obrazy zasloužilých členů atd. Jak již nahoře bylo uvedeno, pojilo se k oddělení spolkovému i oddělení dolnorakouských Čechů. I to bylo vlastně oddělení spolkové, neboť vystavovateli byly dolnorakouské české spolky. Toto oddělení bylo jádrem většího, totiž oddělení českých spolků zahraničních. Účastnily se ho hlavně spolky z Německa (Berlína, Lipska, Drážďan, Stuttgartu, Magdeburku, Mannheimu, Hamburku, Brem), ale i odjinud (z Paříže, Londýna, Pešti atd.). Zvláštní zmínky zasluhují sbírky Čechů na Rusi (hlavně z Charkova a Kyjeva prostřednictvím p. Červeného) a Čechů v Chorvatsku a Srbsku. Vystavovaly se stanovy, protokoly, publikace, alba členů, památnosti, vynikající práce jednotlivců, větší závody našinců atd. Oddělení toto spolu s bohatým oddělením americkým dokazovalo, jak český živel po světě je roztroušen, jak všude však vyniká svou poctivou prací. A třebas jsme se těšili, že krajané naši nezapomínají na svůj původ a na svou vlast, přece zase trpce jsme pociťovali, jak nezaviněná hospodářská tíseň naší vlasti vyhání do světa statisíce českých lidí a ubírá tím národu tolik potřebných sil, jež pak prospívají cizí zemi, cizímu lidu.