Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 447

HUDBA.

Z kulturně-historických oddělení, která se přidružila k vlastní výstavě Národopisné největší význam měla ovšem ta, jež obecenstvu přinášela něco nového, na našich dosavadních výstavách nevídaného. V řadě té zajisté oddělení hudební budilo zájem měrou vynikající. Na Jubilejní výstavě výtvarné umění bylo zastoupeno velmi krásně, v oboru literatury stal se alespoň pokus, třeba ne valně zdařený, znázorniti rozvoj českého písemnictví, avšak umění hudební na výstavě té scházelo úplně: nenašly tam místa ani památky minulosti české hudby, ani přítomnému stavu jejímu nestalo se v rámci výstavy samotné, v šumném hudebním ruchu jejím po právu tak, jak slušelo. Podati obojím směrem náhradu a nápravu toho, co r. 1891 uskutečněno nebylo a snad ani býti nemohlo, bylo přirozeným úkolem hudebního odboru výstavy Národopisné, v jehož čele jakožto předseda stál prof. H. Trneček.

Hudebnímu oddělení vykázáno místo v severní gallerii pravého křídla hlavního paláce, mezi výstavami divadelní a akademickou. Snaha, vyplniti obdélník výměry necelých 300 m2 názornými předměty všech odvětví hudebních, narážela arci na obtíže nemalé: z velkých knihoven pražských jediná Strahovská zapůjčila výstavě vzácné staré rukopisy a tisky, část notového materiálu poskytla též bibliotheka Školy varhanické, jinak bylo pořadatelstvo odkázáno na obětavou ochotu četných majitelů soukromých, pak spolků a jiných korporací — zejména těch, jejichž zastoupení zahrnuto bylo v programu výstavním samotném — a ovšem i na horlivé přičinění mnohých venkovských odborů národopisných, které pozornost svou pilně obracely také k památkám hudebním. I podařilo se tak načrtnouti alespoň nejhrubšími rysy přehledný obraz dějinného postupu hudby v Čechách, při čemž, ačkoliv zejména v dobách starších nemohlo býti dbáno všude rozdílů národnostních, přece netoliko hlavní váha kladena na činnost hudebníků původu českoslovanského, nýbrž rozhodně největší část výstavy, XIX. století věnovaná, přímo znázorňovala rozvoj národního živlu našeho na poli hudebním.

Chronologicky postupovala výstava od západního konce stěny severní, kdež umístěny památky nejstarší, směrem východním, na protější jižní stěně pak zase směrem opačným, tak že obsah skříní alespoň celkem odpovídal pořádku časovému; uprostřed, právě tam, kde došlo na léta šedesátá, vhodně připojila se na kratší stěně východní hromadná výstava spolků a jednot pěveckých, na západním konci stěny jižní pak uzavřena výstava ukázkou hudební literatury. Uprostřed prostranství toho postaveny kromě dvou skříní a jedné volné skupiny nástrojů hudebních čtyry velké vitríny věnované Smetanovi, Dvořákovi, Fibichovi a Bendlovi.

Následující stručný obraz výstavy té bude míti za základ pořádek historický a z velkého bohatství předmětů vytkne jen to, co buď poukazuje k nejčelnějším směrům a činitelům rozvoje dějinného, buď zase z jiných, třeba zcela nahodilých důvodů budí zvláštní náš zájem. Začátek činily ovšem památky rukopisné. Nejstarší z nich, zlomek pergamenového rukopisu XI.. nebo XII. století, sloužila jakožto ukázka písma neumového, k níž pak řadily se některé další originály nebo alespoň snímky fotografické, jimiž znázorněny též pozdější tvary písma hudebního, zejména neumy hřebíkové, pak noty chorální a mensurální, od XIII. století až do začátku XVII., tedy do doby, kdy v podstatě vyvinuto bylo již notové písmo nynější. Skvostné, uměleckou nádherou vyzdobené kancionály XVI. věku zastoupeny byly v rámcích na stěně zavěšených výběrem zvláště karakteristických snímků fotografických, mezi nimiž nalézaly se i podobizny proslulých písařů knih takových, jako Jana Kantora, Jana Táborského z Klokotské Hory a j. v. Ostatně ani ukázky loutnové tabulatury na výstavě nescházely. Netoliko písmem, nýbrž především i obsahem zajímaly nejstarší zápisy nápěvů těchto písní: »Hospodine pomiluj ny« (obecným podáním sv. Vojtěchu přičítané) v snímku dle Břevnov-


Předchozí   Následující