Alšův ornament na domě »V ráji«.

@II@2@Výstavní výbor N. V. Č. pojal myšlénku vytvořiti na výstavišti některou z vynikajících částí staré Prahy, jež by v ohledu kulturním znázornila život stavu městského v minulosti, a byla tudíž jakýmsi pendantem k dědině českoslovanské. Všeobecně se uznávalo, že vedle vesnice na výstavišti obraz Prahy z minulých věků scházeti nesmí a to tím méně, jelikož nejprve Paříž, před dvěma léty Vídeň a týž rok jako u nás i Antverpy na výstavách svých staré díly města postavily.

Otázku, která část' Prahy a ze které doby by se na výstavišti zbudovati měla, ponechal výstavní výbor na rozhodnutí dožádaným znalcům kulturního života a stavebních památek, prof. dru. Zikmundu Wintrovi a podepsanému Janu Herainovi.

Výstavní výbor mínil věnovati 30—40.000 zl. na zbudování Staré Prahy — s tím penízem bylo nutno počítati a dle toho třeba bylo i voliti část města, jež by se provésti měla. Jelikož se dalo očekávati, že návštěva Staré Prahy bude dosti veliká, odporučovalo se zvoliti buď nějakou ulici dosti širokou, aneb některé z malých náměstí, se stanoviska technického musily pak zavrženy býti partie, jež by obsahovaly kostely velkých rozměrů neb budovy monumentální. Povolaní znalci byli by arci nejraději doporučili, aby se postavila část' Staré Prahy z doby Přemyslovců, kdy byly Čechy samostatným knížectvím neb královstvím, po případě z doby Jiřího z Poděbrad, kdy Praha vesměs českou byla. Ačkoli pak kulturních popisů z těch dob máme s dostatek, nejsou ony přec takového rázu, aby bez vyobrazení neb rytiny — a těch vůbec není — věrný obraz dotyčné části Staré Prahy podán býti mohl. Nejsnáze bylo by ovšem provésti část' Staré Prahy ze století předešlého, ze které doby máme nejvíce obrazů, rytin a také mnoho domů dosud zachovaných. Doba tato vynikala by také rozmanitostí slohů, byly by tu domy gotické, renaissanční, barokní, ale volba její po dobrém rozmyslu nebyla proto možnou, jelikož byla to doba našeho národního úpadku, v níž český živel cizinci byl potlačen. I zvolili jsme tedy dobu české samostatnosti, za panování uměnímilovného císaře Rudolfa Druhého (1575—1611), kdy byla Praha nejhlučnějším městem a takřka srdcem Evropy.

Pohlížíme-li na dobu tuto se stanoviska umění, byla ona pro ně velice příznivou, neboť právě kolem r. 1600 vymíral u nás sloh t. zv. české renaissance, a na jeho místo nastupoval sloh renaissance německé, jenž již znenáhla formy barokní na se přijímal, mimo to byly tehdá v Praze ještě namnoze domy starší z doby gotiky. I dalo se tudíž očekávati, že použitím těchto vzorů při napodobování Staré Prahy docílí naši architekti rozmanitosti i malebnosti.

Při volbě místa bylo nám arci omeziti se jen na Staré město Pražské neb na Malou Stranu, Nové město musili jsme pro nedostatek rázovitosti pominouti. Staroměstské neb Malostranské náměstí bývalo by sice vhodné, avšak provedení jeho velice drahé, Perštýn s pozadím bývalé brány Zderazské, neb Betlémské náměstí s kaplí betlémskou mohly by se, hledě ku povolenému nákladu provésti, nebylo zde ale po většině vyobrazení, jak domy zde tehdáž vypadaly. Staré kotce před kostelem Havelským byly pro své rozměry nákladné, ulice Celetná s pozadím Prašné brány jelikož příliš úzká, nebyla pro případ větší návštěvy výstavy odporučitelnou, Týnský dvůr zdál se býti sice sympatickým a příhodným, ale poněvadž by třeba bylo budovati vysoké pozadí věží sousedního chrámu Týnského a Svatojakubského, tedy od tohoto projektu upuštěno, i navrhl nížepsaný nynější »Malý ryneček« vedle náměstí Staroměstského, kterýž návrh prof. dr. Winter, taktéž schválil.

Ze všech jmenovaných míst byl »Malý ryneček« nejvýhodnějším, a to jak vzhledem ku povolenému nákladu přiměřené velikosti a i proto, že z r. 1606 soudobé rytiny máme a mnohé domy z doby té dosud stojí.

Mezitím sestoupil se zvláštní výbor, sestávající z vynikajících architektů, a sice pp. A. Cechnera, A. Makovce, prof. J. Podhajského, prof. Jiřího Stibrala a Jana Vejrycha, kteří se podjali obětavě úkolu, aby dle jich plánů a za jich vedení Stará Praha pokud možno nejvěrněji zbudována byla. I tito umělci vyslechnuvše naše dobrozdání o volbě vhodné ulice neb náměstí, schválili také, »Malý ryneček«, shledavše jej býti nejpříhodnějším, podobně i výkonný výbor