@II@2@Blíže pavilonu pravěku českého a hradu Kokořína nalézalo se církevní oddělení evangelické; po stranách vchodu byla dvě hesla napsána: »Pravda Páně vítězí« (Táboři) a »Živ buď národe Bohu posvěcený« (Komenský v Kšaftu).

Oddělení toto dobře charakterisovalo zvláštní ráz církve evangelické; duch její pronikal na všech stranách, duch střízlivosti a prostoty, nehledající okázalosti, duch hloubavý, přihlížející k nitru, jádru, duchu. Zde bylo patrno, čeho církev evangelická má hojnost a čeho postrádá, nač klade váhu a důraz, co pomíjí; byl také patrný národní a lidový ráz její. Památky vystavené z dob slávy i utrpení vydávaly svědectví o tom, jaké pomocníky a pomůcky v kulturním a mravním snažení národa českého duch evangelický vypěstoval, kterak do duševního vývoje jeho zasáhl a zasahuje, kterak na jeho zvelebení a zušlechtění pracoval a pracuje.

Předměty byly počínajíc levou stranou u vchodu seřaděny jednak dle postupujících období, jednak dle povahy věcí; zakončena pak byla výstavka předměty z Ameriky.

1. Evang. církev česká jeden celek. Veškerá církev evangelická českého jazyka, v minulosti a přítomnosti, ve svém vzniku, vývoji, přerušení a obnovení; ve svých konfesijních stranách a odstínech jevila se tu býti jedním velikým celkem a jednotnou přes různé rozdíly menšího dosahu,

nedotýkající se jádra, podstaty církve. To osvědčovaly především čtyři znaky na zdích: husitský (rudý kalich v černém poli, bratrský (beránek nesoucí prapor, nad ním oko Boží), reformovaný (kalich na Biblí) a luteránský (na otevřené Biblí kalich, kříž a péro, vedle beránek). To osvědčovala také řada 54 prostých, dokola rozvěšených tabulek, obsahující jména významných událostí v české církvi evangelické a jména slavných osob, počínaje Janem Miličem z Kroměříže († 1374) až po naše dny. Z vystavených předmětů náleželo přední místo knize.

2. Písemnictví evangelické. Toto musilo přirozeně v »církvi slova« býti na předním místě. Bylo tu hojným počtem knih vystaveno. Při tom byly dvě okolnosti významny a pozoruhodny. Jednak byly tyto knihy, zvláště starší, sebrány mezi lidem evangelickým a jím zapůjčeny; nebyly z museí, velkých knihoven a archivů, nýbrž z lidu samého, z dřevěných jeho chaloupek. Jednak to byly spisy, kteréž až posud jsou oblíbenou četbou téhož lidu, byť se i těšily ctihodnému stáří více než 300 let. Spisy to výhradně bohoslovné a náboženské, evangelíky psané a vydané!

Mnohá z těch knih má svou dojemnou historii, bývala v dobách persekuce dobrou přítelkyní a těši-telkou i poskytovala poučení a osvícení. Mnohá sama na sobě nese stopy pronásledování, majíc vytržené nebo počmárané listy; ba snad není ani jediné z těchto starých knih, aby nebyla bývala před zraky slídičů ve sklípku zazděna, v trámě skryta, v zemi nebo hnoji zakopána, ve vrbě nějaké schována, v komíně uzena, v chlebovce pečena. Svědkyně to dob zašlých, dob slávy a utrpení! Knihy vybrané z jednoho tisíce přihlášených byly v 10 skříních historicky roztříděny v přiměřené skupiny.

Titulní list Biblí Kralické.