CÍRKEVNÍ ODDĚLENÍ KATOLICKÉ.

Iniciálka z kroniky Beckovského.

@II@2@Dobře zajisté povědom jest významný výrok Palackého: »Že Čechové unikli osudu Slovanů Polabských a jiných pokrevencův svých, za to nejvíce děkovati mají včasnému a upřímnému pokřestanení svému. Bylať vzdělanost křesťanská sama v sobě takové dokonalosti schopna a nade všecky jiné výtečna, že nad ni a vedle ní žádný jiný způsob osvěty dařiti se a prospívati nemohl. Bylo tedy Slovanům aneb přilnouti k ní dobrovolně, aneb zahynouti v boji s ní konečně.« A národ náš, při němž vždycky nábožnost se chválí jako významný a zajisté ušlechtilý rys národní povahy jeho, přilnul k tomuto zdroji kultury své vší silou i tužbou své duše! A vše, co ze zdroje tohoto čerpal, nese přirozeně na sobě ráz svého původu.

Proto ve všech téměř odděleních národopisných sbírek výstavních moment náboženský nenucené se jevil. Nicméně bylo třeba, aby ještě zvláštní oddělení jemu bylo věnováno.

Odbor církevní, jemuž vytčen byl vděčný, ačkoli ovšem nesnadný úkol, vylíčiti pokud možno názorně závažný tento moment národního života českého, ujal se horlivě své práce, podávaje mimo to ochotně a rád ruky pomocné odboru výtvarnému i jiným odborům výstavním při shledávání předmětův i při práci diagramatické. Sám pak, jsa navzájem ochotně a horlivě příbuznými odbory hlavními i krajinskými, jakož i přečetnými korporacemi a jednotlivci podporován, snažil se čestně dostáti úkolu svému. Ježto nebylo ovšem nikterak možno vystihnouti v oddělení církevním veškeré hojné ovoce kultury křesťanské v národě českoslovanském, snažili se pořadatelé, aby z bohatého toho pokladu na výstavě bylo zastoupeno aspoň to, z čeho lze povahu našeho kmene po stránce náboženské posouditi.

Takž vznikla na předním místě sbírka znázorňující úctu našeho národa k svatým Patronům jeho; druhý rázovitý rys povahy našeho lidu: úcta Mariánská, dal vznik sbírce staročeských obrazů a soch Mariánských a kollekci poutních míst v zemích českoslovanských. S tím souvisí obliba lidu našeho v posvátných mincích (medailkách) i jiných devocionaliích, kteráž rovněž příslušnými sbírkami znázorněna byla.

Duchová činnost předkův našich na poli náboženském, jakož i záliba jejich v četbě, nemohla lépe býti zobrazena, nežli souborným vystavením literárních plodův doby uplynulé a to nejen obsahu náboženského, nýbrž i historického. Pendantem ke sbírce této byla přirozeně snůška novodobé literatury katolické. Dodatek pak tvořila sbírka podobizen zemřelých vynikajících katolíků všech dob i ze všech stavův. Několik historických map a diagramů — pokud se pro ně v jiných odděleních příhodnějšího místa nenašlo — representovalo mnohoslibnou činnost v tomto oboru, v němž chystáno bylo pro Výstavu velmi mnoho.*) Připočteme-li ke sbírkám již vzpomenutým ještě kollekci školskou a přehled katolických spolkův, hlavně charitativních, a sbírku předmětů bohoslužebných, vyrobených v dílnách »Akademie křesťanské v Praze«, přehlédli jsme celý obsah oddělení církevního, jež zaujímalo střed pravého křídla výstavního paláce.

K nevšední ozdobě sloužil tomuto interieru pozůstatek znamenitého díla řezbářského z počátku XVII. stol. Byla to »Hlava Ukřižovaného«i, jež vynikala nejen cenou uměleckou, nýbrž jest pamětihodna i svými osudy. R. 1629 dali purkmistr a rada Starého města vedle poručení král místodržících na Karlově mostě Pražském postaviti umělecky řezaný kříž místo vetchého již kříže, který tu od zbudování mostu stával. Když Švédové roku 1648 Starého města dobývali, bylo tělo Spasitelovo nepřátelskou střelbou poroucháno. Císař Ferdinand III. dal porouchaný kříž přenésti do chrámu sv. Salvátora v Klementinum. V době Josefínské byl památný kříž z kostela odstraněn a pohozen, a teprve r. 1860 naležen byl jediný zůstatek z něho — hlava Ukřižovaného, kteráž od té doby v kníž. arcibiskupském semináři Pražském se chová.

Ladný vzhled povšechný docelován byl vhodně krásným modelem »Ukřižovaného«, dílem to zemřelého mistra Levého, jakož i nádherným oknem figurálním, zhotoveným p. Pazderou podle kartonů F. Ženíška pro Vinohradský

chrám sv. Ludmily.