Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 336

SOCHAŘSTVÍ A PRÁCE ŘEZANÉ.

@II@1@SOCHAŘSTVÍ A PRÁCE ŘEZANÉ. Jako všechny výstavy zápasila i Národo-pisná výstava českoslovanská s nepřekonatelnými obtížemi znázorniti postup vývoje plastického umění v Čechách systematicky původními památkami uměleckými. Neboť tyto se jednak nepřízní časů jen poskrovnu zachovaly, jednak nedaly se pro výstavu získati v přiměřeném počtu z té jednoduché příčiny, že přenášení jejich spojeno bylo s přílišným nákladem a často vůbec uskutečniti se nemohlo. Proto museli se pořadatelé spokojiti menšími, přenosnými předměty a sádrovými odlitky některých vynikajících děl. Také v skupinách jiných odborů, zvláště krajinských roztroušen byl nemalý počet prací vyřezávaných; vzorný výběr v poměrně velkém množství soustředil se v pavilonu městského musea pražského. Jelikož pak originály a plastické napodobeniny v exposici odboru výtvarného netvořily sbírku, která by umění sochařské v Čechách jakožto celek byla důstojně representovala, užilo se jich ponejvíce jako předmětů zdobících střed a stěny místností pro oddělení nábytkové a církevní; pouze drobné a jemně prováděné práce uloženy byly do několika vitrin. Systematičtěji uspořádati se dala pěkná sbírka fotografií a různých vyobrazení plastických děl, ačkoli i zde se pociťoval veliký nedostatek odborné přípravy.

Nepřihlížejíce k předmětům v jiných odděleních vystaveným, ku př. k předhistorické bronzové sošce, nalezené

u Kouřimi, považovati můžeme malý emailovaný krucifix z musea čáslavského za nejstarší dílo této části výstavy. Jinak pouze fotografie representovaly první epochu umění plastického v Čechách, v kteréž opat slovanského kláštera na Sázavě, Božetěch, první proslul svou sochařskou dovedností; kamennická výzdoba nejstarších kostelíčků českých, hrusického, vineckého a zábořského, pak figurální reliefy kostela svatojakub-ského u Kutné Hory dosvědčovaly znamenitou výši, ku kteréž sochařství u nás již v druhé polovici XII. stol. bylo dospělo. Také figurální reliefy ze XIII. stol., oltář kostela svatojiřského, relief z mostecké věže malostranské a tympanon kostela sv. Lazara byly stejně jako skvělé ornamentální ozdoby ranních staveb gotických, klášterů svaroanežského, vyšehradského a zlato-korunského zobrazeny pouze grafickými reprodukcemi. Vždyť i slavná doba Karlova, doba na samostatné práce sochařské poměrně bohatší, representována byla pouze dvěma originály, opukovými sochami sv. Barbory a Kateřiny, které kolem roku 1380 pro chrám augustiniánského kláštera v Ročově zhotoveny byly; svým schematickým provedením usmívajících se tváří se stylisovanými ústy a očima liší se ve mnohém od skulptur chrámu svatovítského, poprsí triforia a náhrobků, které jakožto podobizny panovníků, arcibiskupů a jiných osobností, z části současných, mnohem indi-viduelněji jsou pojímány. Jako tyto byla též jiná díla

Karlovy a Václavovy doby, Parléřova socha sv. Václava, týnský portál, hrobka sv. Lidmily atd. pouze malými nedostatečnými obrázky znázorněny, kdežto sádrové odlitky soch králů Karla a Václava ze staroměstské věže mostecké samy nemohly dostatečně representovati onu velkou dobu starší plastiky monumentální. Také XV. stol. bylo jediným dílem monumentálním — krucifixem z budečského kostela — zastoupeno, kdežto ostatní práce byly všechny menších rozměrů.

Svědkem vzmáhajícího se kultu mariánského ze XIV. stol. byla značně porouchaná dřevěná socha Madonny s dítětem z Vrbna nad lesy; několik jiných originálů takových soch, Madonna z musea budějovického (XV. stol.) z kostela vrbenského (XVI. stol.) a ze soukromého majetku doplnilo v církevním oddělení pěknou sbírku vyobrazení hlavních poutních soch mariánských.

Mezi zaslanými menšími dřevořezbami vyskytlo se malé poprsí sv. Alžběty, pocházející z České Skalice, které se podobností svou se sochami ročovskými dokumentovalo jako doposud neznámé dílo doby předhusitské. Jak velkolepá díla plastická tehdy v Čechách z kovu vytvořena byla, mohlo se na výstavě seznati nejen z fotografie známé jezdecké sochy sv. Jiří na hradě pražském, jejíž sádrové odlitky v cizích světových museích, nikoli však v Praze nalézti lze, nýbrž i v originálu obou měděných, silně pozlacených poprsí s.v, Petra a Pavla, zhotovených r. 1412 pro arcibiskupa Albika, nyní v arcibiskupské kapli se nalézajících. Výborné drobné sošky a plastické okrasy zdobily četné monstrance, kříže, relikviáře a podobné náčiní bohoslužebné.


Gotická socha sv. Kateřiny z kláštera ročovského.

Dle fotografie F. Dvořáka.


Gotická socha sv. Barbory z kláštera ročovského.

Dle fotografie F. Dvořáka


Předchozí   Následující