žijících hudebních umělců českých. Při výpravě představili se pražskému obecenstvu také representanti dvou nejmocnějších činitelů v národním bytí a žití vídenském: zpěváčtí spolkové vídenští »Lumír«, »Slavoj«, »Tovačovský« a »Záboj« koncertem 29. června v koncertní síni na výstavišti, z nichž »Lumír « vyznamenán za své výkony bronzovou medaillí král. hlav. města Prahy, a ochot. spolek »Pokrok« divadelním představením v Národním domě na Vinohradech (»Směry života« od Frant. X. Svobody), když představení ochotnických jednot v koncertní síni výstavní pro mnohé překážky policejní a technické musilo býti odvoláno. Sokolská župa dolnorakouská, která ještě před výpravou do Prahy (26. května) uspořádala první veřejné župní cvičení ve Vídni v Dreherově parku u Meidlinku, jehož a spojené s ním slavnosti pěvecké se súčastnilo — mocný to projev národního života ve Vídni — na 7000 osob, súčastnila se ve všem III. sletu všesokolského. Druhé výpravy (koncem srpna) súčastnila se také škola »Komenského«.

Zbývalo by mi dodati několik slov o výsledcích, jaké výstavka vídenská i výprava Čechů dolnorakouských na výstavu v Praze míti asi budou na vývoj českého života ve Vídni a v Dolních Rakousích vůbec. Již dosah toho že dovedly pevnějším poutem vzájemnosti spojiti s Čechy vídenskými obyvatelstvo obcí českých na venkově dolno-rakouském, jejichž uvědomění tím vzrostlo, že jimi podařilo se vzbuditi v Čechách větší pozornost a zájem — jak se zdá — pro bratry dolnorakouské, nedovedeme dnes třeba ani doceniti. Kéž zájem ten nebyl jen dočasný, kéž z něho rodí se i skutky!

@II@1@ Jen zcela bylo přirozeno, že zaoceánská větev národa českoslovanského, vynikající počtem svým i poměrným blahobytem, horlivostí a uznání hodnou čilostí v životě veřejném nad ostatní větší české osady mimo vlast, súčastnila se způsobem daleko významnějším než ony všenárodního díla výstavního čelícího vedle jiných velkých cílů zajisté i k důležitému povznesení jména českého v cizině. Pro Čechy americké, stýkající se úzce i mnohostranně v denním životě s emigrací celé řady evropských národů a vůbec stále s cizím, více méně lhostejným, nebo i nepřátelsky vůči nim stavícím se živlem, bylo přímo praktickou nutností a povinností vůči nim samým, aby přispěli měrou co nejvydatnější ku zvýšení lesku výstavy, jejíž skvělý zdar posloužil by jim, strádajícím, bohužel, častým podceňováním se strany druhých národností v Severoamerické Unii, přímo ke cti a získal jim uznání, tak potřebného a působivého v tamějším životě veřejném, a namnoze i v soukromém. Špatným bylo by to skutečně svědectvím o rozhlašované praktické mysli našich zámořských krajanů, kdyby se byli neuchopili tak výhodné příležitosti k osvědčení jednak svých citů a snah vůči staré vlasti, jednak ku vlastnímu mnohonásobnému prospěchu mravnímu, s nímž třeba počítati jim i v Americe.

Zajisté jen pravé pochopení tohoto stavu věcí přimlouvalo se nejvíce u českých Američanů za pokud možná okázalé účastenství při Národopisné výstavě českoslovanské. Dále byla zde okolnost, že při zdařilé Výstavě jubilejní r. 1891, jejíž dobré účinky i našinci za mořem brzo ve mnohém směru Čechové američtí skutečně pocítili, byli celým rázem jejím z účastenství v ní předem již jaksi vyloučeni, kdežto je program Národ. výstavy nejen k tomu vybízel, ale ukládal jim to opravdu téměř za povinnost. Kde byla pořádána výstava celého národa, tam nesměla zajisté chyběti jeho nejsilnější ze všech odervaných větví, dosud se zelenající, neusýchající, tento pádný důkaz houževnatosti, nezdol-nosti kmene našeho. Všeobecné účastenství amerického Češstva na Národopisné výstavě bylo bez odporu jedním z nejvýmluvnějších příkladů národní naší povahy ve směru, na který můžeme býti právem pyšnými, a úspěch celé výstavy nebyl by snad bez tohoto osvědčení býval ani úplným.

Pisatel těchto řádků meškal jako českoamerický novinář ještě za mořem, když jednati se počalo o prvních krocích k uskutečnění Národopisné výstavy v Praze a byl svědkem velice příznivého zájmu, jaký se jevil hned zprvu v tamější žurnalistice vůči podniku tomuto. Ve výročních sjezdech »Národního výboru«, korporace to, která zřízena byla americkými krajany našimi hlavně za účelem šíření pravého názoru o národě českém mezi cizinci ve Spojených Státech, bylo opětovně jednáno o účastenství živlu českoamerického v této výstavě, a již tehdáž, v létech 1892 a 1893, konány byly od horlivějších jednotlivců přípravy jak k obeslání, tak zvláště k návštěvě výstavy. Jmenovitě v katolických kruzích českoamerického obecenstva ujímala se myšlénka výstavního účastenství velmi dobře, jakož vůbec Čechové američtí hleděli vstříc Národopisné výstavě s mnohem větším zájmem a láskou a zvláště účinností, než ku všem snad jiným aktuelním otázkám, staré vlasti se týkajícím, za celou řadu posledních let.

K soustavnější práci na prospěch výstavy došlo však teprve v r. 1894, a sice na soukromý podnět z Prahy svolána byla v únoru t. r. schůzka několika přednějších členů obou českých stran v Chicagu, svobodomyslné i katolické, což v panujících poměrech, ve stálých, ostrých sporech, dlužno pokládati za skutečnou zvláštnost, která zdá se taktéž nasvědčovati, že okázalé účastenství na výstavě v Praze pokládáno bylo hned od počátku za věc tak nutnou a čestnou, že jí ustoupiti musily i staré prudké hádky strannické. Ve schůzce oné, soukromějšího dosud rázu, bylo usneseno, aby dáno bylo do novin českoamerických provolání, došlé od Výkonného výboru pražského, a na základě tom svolána byla schůze zástupců spolků svobodomyslných, jak podpůrných, tak tělocvičných a vzdělávacích, na straně jedné, na druhé pak započala činnost svou hned celá mohutná organisace spolků katolických. Hlavní podíl práce