z nichž bylo ve Vídni narozených 4754, přistěhovalých 3041 (nar. v Čechách 2191. na Moravě 470, v Dolních Rakousích 304 a v jiných zemích 76). Vystaveny také výsledky anthropologického měření dětí školních.

Hlavním pojítkem Čechů vídenských je život spolkový (o spolcích důkladné zprávy sestavené Urbanem ve Sborníku str. 149—215), v němž, v obvyklé u nás formě společenské, stejnorodé prvky v cizím ústředí roztroušené se ponenáhlu — snad přirozeným pudem sebezachování — sbližují, v němž lidé nejrůznějších povolání druh druha k zábavě i posile vyhledávají. Životem spolkovým se ovšem mnohdy i bezvýsledně vyplýtvá mnoho sil, kterých by se hospodářsky dalo užit platněji, ale povaha poměrů je již taková (jako kdysi u nás), že Čechové vídenští nemohou se soustřediti a zorganisovati hned k akcím hospodářským a politickým. Spolkový život vykonal a koná ve Vídni svůj veliký úkol a nemá býti oněmi slovy řečeno nic víc, než že nesmí jistě zůstati poslední formou, jakou se český život projevuje. Proto skupina památek spolkových byla jednou z nejdůležitějších součástek oddělení vídenského, a skříň spolková právem nazvána výstavním referentem ukázkami z bojiště vídenského. Není možno vyčítati všecky podrobnosti

Jednoty sokolské vystavují tu řadu podobizen (také damského odboru) a vedle výročních zpráv cenný příspěvek k literatuře sokolské, přednášky br. Slavíka v župním cvičitelském běhu, vydané nákladem župy dolnorakouské, v níž sdruženo pět tělocvičných jednot vídenských), ve spisku (1894) »O tělocvičné soustavě sokolské«. Akademický spolek vídenský, násilným germanisováním »Akademische Lesehalle« r. 1868 vyvolaný a jen netečností a vlažností českého studentstva vídenské university nedocházející toho významu, jaký by míti měl a na svoji bohatou knihovnu a čítárnu míti mohl, vystavil své výroční zprávy a pamětní knihy.

Důležitou pakou rozvoje českého života ve Vídni jsou spolky zpěvácké a divadelní. Většina jich vznikla z kroužků soukromých (ponejvíce kavárních a hospodských), k nimž v letech čtyřicátých mimo advokáta dra. Dvořáčka, paedagoga Petra Bílku, úředníka Cebuského náleželi hlavně studenti vysokých škol. Z těchto kroužků utvořily se komitéty, které se odvážily pořádati pěvecké a deklamatorní zábavy, zvané »besedy«, a později známé velkolepé plesy slovanské, svého času jedny z nejskvělejších plesů vídenských, navštěvované i srbskými panovníky. Dokud nebylo dua-listického rozdělení, bývalo totiž jihoslovanů vůbec ve Vídni hojněji a styky jejich s českou společností četnější. (Srov. Zpěv slovanský a pěstování společenského života ve Vídni od r. 1841 až do r. 1862 ve »Sborníku« str. 11. od současného pamětníka prof. F. B. Ševčíka, býv. docenta mathematické theorie soustav tónových na technice vídenské.) Na výstavě vystaveny celé skupiny pozvání k těmto plesům a besedám (vždy v několika slovanských řečech), jakož i tanečních pořádků »pomněnky« zvaných, sestávajících z vějířku několikalístkového, na jehož každém lístku zobrazen některý tanec slovanský (Česká polka, polský mazur atd.) nebo vytištěna národní píseň obyčejně i s nápěvem. V těch letech pořádána již i první divadelní představení soukromá (jedno v hraběcí rodině Harrachovské roku 1843, česky Klicperův »Rohovín čtverrohý«, jak sděluje hr. Jan Harrach ve »Sborníku« str. 10.), později i veřejná, která (jakož i »besedy«) pořádali hlavně neunavný Jan Rosa, jehož památky rukopisné vystaveny, a mistr Lev, členové c. k. operního divadla, k nimž přidružil se známý vydavatel »Švingulanta« a deklamovánek, úředník v ministerstvě vyučování Josef Burgerstein. Na výstavě vystaven program k jedné takové besedě (15. máje r. 1860 »zum grossen Zeisig am Burgglacis« ku prospěchu chudých nuzných obyvatelů Krkonošských), na níž písně od Pivody přednesl Karel Olschbauer (loni zemřelý předseda něm. Männergesangvereinu) a dvě piecy na pianě přednesl dr. Josef Bezecný, nynější intendant c. a k. dvorních divadel.

První ochotnické představení bylo dne 29. prosince r. 1850, v divadle Josefovském (»Divotvorný klobouk« od Klicpery), s proslovem od příliš záhy zapomenutého Furcha. Na výstavě vystaveny památky z tohoto představení, plakát (český, vedle něho dvojjazyčný (!) z r. 1893 společnosti Chmelenského) i fotografie prvních ochotníků, mezi nimiž vedle J. Rosy, duše podniků těch, jsou Fr. Pivoda a Václav Pok-Poděbradský.

V letech šedesátých počínají se kroužky dosud soukromé sdružovati ve spolky. Roku 1862 založen Zpěvácký spolek slovanský; r. 1865 Slovanská Beseda, v jejímž čele stál tři léta hr. Černín, od r. 1869 je starostou hr. Harrach; r. 1863 první divadelní ochotnický spolek » Pokrok«, nejstarší divadelní český spolek vídenský, a r. 1865 česko-slovanský zpěvácký spolek »Lumír«, po nichž vzrůstá řada spolků, dosahujíc dnes čísla 65. Od let osmdesátých orga-nisují se Čechové vídenští i ve spolcích politických klubem rakouských národností, který na výstavě vystavuje kalendář Čechů vídenských, od r. 1892 (čtyři ročníky za pečlivé redakce Ferd. Menčíka) vydávaný — některé ročníky ve skvostné vazbě českých knihařů vídenských — brožurky, letáky, provolání k volbám, přednášky svého předsedy advokáta dra. V. Mosera, jehož podobizna vedle obrazu zakladatele a prvého předsedy redaktora J. S. Skrejšovského také vystavena, a První českou politickou jednotou. Četné a čilé spolky dělnické, samostatné organisace, vzmáhajícím se hnutím sociálnědemokratickým probouzejí, volají k svépomoci a vzdělání i dělnickou, zajisté ne nepatrnou, část české kolonie. Teprve v posledních letech vzmáhá se ruch také na zanedbaném posud a přece téměř nejdůležitějším odvětví sdružování hospodářských, spolků spotřebních a lidových záložen, jichž dnes ve Vídni jest již několik. Na výstavě vyloženy také stanovy první české záložny »Včela« z r. 1862 vedle výkazů nynější »České záložny«. Roku 1895 utvořil se spolek »Lidová osvěta«, jehož, činnosti rozsáhlé a záslužné pole se otvírá. Spolky účastnily se výstavy řadou svých památek a vystavily prapory (Zpěv. spolek slovanský »Slavoj«, »Lumír« s originálním obrazem od prof. Karla Svobody a škola Komenský), obrazy, tabla, blahopřejné adresy, diplomy, pamětní knihy, tiskopisy, publikace spolkové, výroční zprávy, spolkové odznaky, památky jednotlivých funkcionářů atd. Zvláštní exposice měly Zpěv. spolek slovanský, vystaviv ve stole rukopisy skladeb spolkem provozovaných (ve všech slovanských řečech), diagramy členstva dle národností, fotografie starostů spolků (nynějším je štědře podporující bankéř L. Bouchal)i, poprsí pěvce vzájemnosti slovanské Jana Kollára a zakladatele a prvního předsedy spolku dra. Jana Dvořáčka, obraz někdejšího sbormistra spolku A. Forcht-gotta-Tovačovského, po němž vyložena také řada památek, a Slovanská beseda, vystavivši ve stole pohár věnovaný.