Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 215

ZVYKOSLOVÍ.


Alšův ornament nade vchodem koncertní síně.

Vyjma jazyk není podstatnější stránky lidového života nad všeliké zvyklosti lidu, není nic, čím by jeho rysy určitěji byly vyznačeny. Nemíníme pouze lesklé slavnosti a do očí bijící obyčeje při důležitějších událostech, ale i drobnůstky, pravidelné obraty, pořekadla atd. v každodenním všedním životě. Vedle mluvy mateřské jsou zvyky dále nejdůležitějším dědictvím po předcích, a dědictví toto lid také houževnatěji si zachovává než samu mluvu. Ze zvyků též nejlépe vyzírá povaha lidu a jeho vniterní život, jeho názory, takže zvykosloví téměř se kryje s lidovým dušeslovím.

Každý zvyk jest jistý děj, ať jej již provádí hospodyně při přípravě chleba, nebo rodiče nevěstini při námluvách, či mládež obojího pohlaví při přástkách, či sousedé při volbě rychtáře atd. Podle toho může býti děj velmi jednoduchý, ale i velmi složitý. Důležito jest, kdo jej koná, kdy a co vše provádí (do nejmenších podrobností). Při osobách opět nejvýše důležito jest, jakému stavu náležejí. Jiné zvyky zajisté panují u lidu venkovského, jiné u městského, jiné u zemědělcův, jiné u řemeslníkův, u zemědělců máme zase zvyky rolníků, pastevců, sadařů, rybářů atd. U řemesel pozoruhodny jsou zvláště zvyky mlynářův a kovářů. Zvláštní jsou též zvyky tříd potulných, komediantů, kramářů, formanův a pod. Co se doby týče, přísluší jisté zvyky jen jistému věku, a máme zvyky dětské, zvyky dospělé mládeže až po svatbu, zvyky muže (hospodáře) a ženy (hospodyně), zvyky stáří příslušící (dědeček — babička), konečně i zvyky při smrti. A všecky tyto zvyky mohou se provozovati zase buď v rodině, buď v poměrech sousedských. Jiné zvyky však nepojí se ani tak k určitému věku, jako k určité době roční, neb aspoň důležitější při nich jest, že se každoročně v určitou dobu opakují, než kterého věku lidé je provádějí (zvyky vánoční, masopustní, postní, velkonoční atd.).

Při pozorování vlastního děje pátráme po původu nejen celého děje, ale i jednotlivých složek, které mohou býti a také někdy jsou původu různého. A dle původu dělíme veškery zvyky na dvě veliké skupiny: jsou zvyky dědičné a získané. Každý zvyk má svůj počátek, každý jednou musil vzniknouti za jistých okolností, z jistých příčin, u jistých osob. Ale doba, kdy se to stalo, jest různá; snad nedávno, snad v nedozírné minulosti. Není pochybnosti, že zvyky dědičné vrhají světlo nejen na povahu lidu nynějšího, jenž je provádí, ale i na povahu předkův, již je prováděli, a proto jsou zvláště důležité a těší se zvláštní pozornosti. Těchto dědičných zvyků najdeme přirozeně nejvíce ve třídách, které živí se toutéž prací, jako předkové, následkem toho žijí v poměrech a okolnostech velmi podobných, směr jejich myšlení je stejný atd. Na příklad náš českoslovanský lid byl ještě v dobách historických skoro výhradně zemědělský; zvyky zemědělské byly zvyky celého národa. A dosud asi 45% živí se zemědělstvím; tedy i po stránce historické i po stránce statistické zvyky zemědělců českoslovanských jsou nejpodstatnější a nejvíce charakterisují duševní stránku českého národa. Zvyky řemeslníků tím musí býti mladší, čím jsou řemesla sama pozdějšího původu, ač-li nepřijali starších zvykův od řemesel již starších, domácích. Při líčení dědičných zvykův původ lze vyložiti ovšem jen domněnkou více méně pravděpodobnou. Je-li zvyk, jak často bývá, vypůjčený z ciziny, je posunut výklad původu ještě dále. Však neméně než původ sám jsou důležity i osudy jeho. Zvyk vyplývá z názorů a z povahy lidu za jistých okolností. Ale názory se mění vzrůstající vzdělaností, okolnosti dříve časté neopakují se více. Těžko se sejde mládež při přástkách v krajině, kde je plno továren na látky lněné, bavlněné a vlněné; a parní mlýny zatlačily všecky obyčeje souvisící s mletím starodávným. A změnou potřeb životních, výroby, styků společenských nastává i změna v životě samém, v životě rodinném a tím spolu se změnou v názorech mění se i povaha lidu. Těmito změnami umírá často i zvyk jistý, ale někdy drží se přese všecky změny. Jsou mu odňaty skoro všecky podmínky života, a on přece nezaniknul, trvá — ale jak dlouho ještě se udrží? Je to přežitek, zachovává se již jenom konservatismem v jednání, jenž hlavně venkovu je vlastní, právě jen jako pouhý »zvyk«.

Z děje samého vyniká jako nejdůležitější stránka slovní; ostatní stránky, i kdyby snad do očí více bily, jsou přece jen podružné ve svém významu. Ačkoliv některých konů důležitost sluší vytknouti, zejména jestliže zpěvy s průvodem tance jsou podstatnou částí zvykového výkonu. Slovní část zvykového výkonu může býti rozmanitě složitá,


Předchozí   Následující