vlasy v jeden »lelík«, jenž dole jest zdoben větší neb menší mašlí pentlovou; na Horňácku ve dva lelíky, zvláštním způsobem vzadu upravené, aby šátek měl svoji formu. Na Podluží splétají se rovněž ve dva lelíky, kteréž pěkně nad čelem s drobnými lelíčky vlasů čelových spojují a kol hlavy ovinují. Vdané ženy mívají vlasy v »obalenkách« různých tvarů vpraveny; Kunovjanky ve čtyřhranných rožkách na temeni hlavy. Čepce přes vlasy »gargule« nosí se jen na Kyjovsku a Dubňansku, Mutěnsku, Hovoransku i Sudoměřsku, místy nosí je i svobodné a tu bývá část jich na spáncích pod šátkem vykukující často pěkně vyšívaná.

Malé děti dostávají po prvém roku ke košilce, která zpravidla jest v zadu, na Horňácích ale v předu roze-střižena, »šatečky« pestré v jednom kuse s rukávky nadmutými, kluk má však obyčejně juž širáček, děvčátko šáteček. Do roku z pravidla nosí se čepička pestrá, často bůstky pošitá, na temeni větší menší »frču« (chochol z pentlí) mající. Ve čtvrtém nebo pátém roku šatí se děti juž jako staří, jen že chlapci nedostávají hned nohavice, nýbrž až do 10.—14. roku gatěmi se spokojiti musejí. Také kožíšky chlapců bývají v tom věku obyčejně jen hnědé.

Pásový vzorek z úvodnice valašské.

Slezsko se zachovalo krojově jen v části své těšínské. Na Opavsku již dávno odložili »Moravci« svůj dosti pěkný šat selský, mnohem dříve nežli v sousedním Slezsku pruském. A tak o kroji na Opavsku můžeme mluviti pouze dle zachovalých pamětí staříků a stařenek z krajiny tamní a ze zbytků krojových, jež ve truhlách se zachovaly a i na výstavě Národopisné ve slušném množství a výběru vyloženy byly. Figurínami znázorněno na výstavě, a sice ve slezské světnici, pouze Těšínsko a to tak zv. valašským krojem z Bruzovic u Frýdku, mužským a ženským, pak ženským krojem nádherným z okolí Těšína samého a sice ze Lhotky a pak horalským ženským krojem z Jistebny u Jablunkova. Fotografie a části krojové ve vitrínách doplňovaly ostatek.

Kroj na Opavsku jevil mnoho vlivu německého.

Mužský »obleček« býval takovýto: »Chlopi« nosili »buty« a sice buď »bachraté« (faldované) nebo »rovné« (bez záhybů); na začátku tohoto století však střevíce se čnolkami (přaskami), zelené nebo i bílé punčochy a krátké hnědé »galety« po kolena s lesklými knoflíčky nad koleny. »Galety« (nohavice) pozdější bývaly do bot, soukenné, nebo i, hlavně na zimu, kožené, žluté i černé. Nohavice přes boty, dole kozí obšité, nosily se po vlivu módy v době napoleonské. Všechny měly z předu poklopec »klapák«. Bohatší měli nohavice po stranách i šňůrované. »Košule« plátěné mívaly u krku a u rukou černé límečky šňůrkové a rozporek na zádech (Klimkovsko); na krku nosil se ostatně zpravidla černý šátek. Vesty »brusleky« měly přednice i záda látkové, jednobarevné, ku př. červené »ale ni křiklavé, takové rudave« i pestré, často vyšité kol dírek i mezi nimi s knoflíky žlutými. Na vestu oblékaly se »grytky«, kabátce krátké, se dvěma řadami knoflíků mosazných, obyčejně jiné barvy než vesta. Vyšívány byly zřídka. Starší mívali zvláště o slavnostech dlouhé šosaté kabáty, sivomodré a na chladnější čas pláště s dlouhým límcem. Na zimu chodívali ve všední den »v bilym, cipatym kožuchu«, jehož cípy, šosy zastupující, byly vyšity. Ve svátek a v neděli nosili však kožuch hnědý s prémy z černého beránka.

Hlava kryta byla v létě » střechatyma klobukoma", v zimě vlněnými čepicemi s červenými pásky. Později nastaly beranice vysoké černé i sivé a též vydrovky po kraji dokola ovinuté pentlemi, které vzadu dolů visely. Na svatbu (»veseli«) nosívali družbové na Opavsku druhdy i dvojrohé tvrdé klobouky nebo i nízké cylindry, ovšem s pentlemi a voničkami.

Ženský kroj byl dosti svěčný. Rubáč slovenský zastupovaly »spodnice« se širokým »lackem« (límcem), nacož se oblekly »košu/e« krátké s »trubci či pukatými rukávky", na Klimkovsku s černými límečky u krku a zápěstí, na Opavsku s taclemi u rukávů. Na košili oblékaly páskované »jak živ bile« sukně spodní, na ty pak různobarvé sukně svrchní, »mezilánky, kamlotky« atd. Ty z předu mívaly často vloženo »ledyco«, jež se krylo »fěrtuchem« nebo » zapasnicí«. Tyto byly na všední den, ony na svátek, obojí velmi široké, vzadu opatřeny »kyčemi« z pentlí. Bývaly i vyšívány.

Živůtek zastoupen byl »bruslekem« soukenným nebo hedvábným se dvěma řadami (na Klimkovsku) knoflíků a vyšívaným kol dírek i vzadu, někdy i se stříbrnými a zlatými »bortami«. Mlynářské dcerky měly na ramenou brusleku dvě »šňůry« pentlové. Přes bruslek oblékla se na podzim a na zimu (starší ženy i v leté) »grytka« »špenser«