Obě komory jsou dohromady tak velké, jako hlavní světnice, každá má po straně jediné okénko, kdežto světnice má dvě na náves a jedno po straně. Okna jsou obyčejná o 6 tabulích.

Po schodech ze síně vstoupiti lze na půdu a do podkrovní světnice, která spolu s ozdobnou pavláčkou spočívá na pěkných sloupech, před vchodem do síně postavených. Podlaha její a pavláčky tvoří strop volně otevřené besídky, jež mezi stavením a sloupy těmito takto vznikla. Na téže straně co vchod jest také celé stavení opatřeno chodníkem, jejž opět chrání pavláčka s ozdobnými sloupy. Štít do návsi i v zadu do polí, i štít podkrovní světničky jsou velice ozdobné, ale o podrobnostech zmíníme se až při statku pojizerském, který jest téhož rázu. Pod okny do návsi je malá zahrádka s bylinami léčivými, s květinami a kolem tyčkového plotu byl rybíz, angrešt a fisole.

Jaroměřská chalupa poskytuje z venčí velmi hezký pohled svou úměrností a zdobností, lišíc se tím prospěšně od celé řady jiných stavení, na nichž nebylo viděti podobné úpravnosti. — Obývali ji rolník Jan Hejčman s chotí Marií, kteří nejen v starodávném lidovém kroji chodili, ale i po starodávnu hospodařili a jednotlivosti rádi vykládali.

@II@1@ STATEK Z VÝCHODNÍCH ČECH. V českomoravské vysočině není zámožnost rolnictva právě největší, a proto ani statky jejich pravidlem nevynikají zvláštní přílišnou rozsáhlostí. Na výstavě však znázorněn byl rozsáhlejší statek východočeský, na němž bylo dobře možno shrnouti všecky zvláštnosti východočeského selského stavitelství.

Základem byly mu studie K. V. Adámka z Hlinska a dle jeho návodu a dle skutečných vzorů navrhl plán architekt Alois Čenský. Za vzory sloužily stavby v Horním Poříčí řek Chrudimky a Svratcavy, zejména statek Popelkův v Českém Heralci u Hlinska, který posud nikdy úplně nevyhořel a následkem toho nejlépe zachoval starobylý svůj ráz, dále Bartuškova rychta v Jeníkově u Hlinska, pokud jde o výzdoby malířské, stavby v Sv. Mikuláši v Milovech a na Ratajích.

Již půdorys celého statku odlišuje se ode všech ostatních. Rozsáhlý dvůr má tvar nepravidelného pětiúhelníku, a kolem dokola ohraničen stavbami obytnými i hospodářskými, tak že celek podobá se jakési malé tvrzi oproti vnějšku uzavřené až na dva vchody: hlavní vchod z návsi a vchod zadní z polí.

Dle rozsáhlosti soudě, náleží statek zámožnému starousedlému sedláku, jakýchž rodin málo se zachovalo, které tvořily pak jakousi vesnickou šlechtu, z níž vybíráni byli rychtáři a konšelé, která žárlivě hájila domnělá práva a výsady své proti méně zámožným chalupníkům a ovšem i podruhům a familiantům.

Statek z návsi přístupný jest hlavním vchodem, tak zvaným parkánem s dvířky. Úpravě parkánu bývá věnována zvláštní pozornost. V roubené stěně je otvor pěkně vy-kroužený se stříškou šindelovou, na které bývají zasazeny z pravidla dvě makovičky. V otvoru bývají vrata důkladná, plná, málokdy tralářová ve vrchní části, dole na čep, na hořejší části v kruhu železném okovaná. Uzavírání děje se závorou, která přes obě půle přesahuje, a petlicí na visací zámek. — Vedle vrat jsou ještě dvířka, jinak branka, jež zavírá se pouze na řemínek, v noci na zástrčku zpravidla dřevěnou. S pravé strany parkánu nalézáme obytné stavení, za ním hospodářská v zadu zakončená srubem, v levo velkou stodolu zvláštního rázu. I před stavením obytným i před stodolou nalézá se zahrádka, vroubená plotem, a mezi zahrádkami vchází se do statku jakousi uličkou.

Plot zahrádky nebo po případě sadu bývá různý, kládový, tyčový, listíčkový,

z narovnaného kamene; ve

výstavě byly všeho druhu ploty napodobeny. V za-

Sednice jaroměřská.

Kreslil F. Engelmüller.