J. Křen: Úpoly československého lidu. (Český Lid VII. 1898.) — F. Lego: Dětské hry lidové./(Brdský kraj III. 1910.) — Hojně zpráv o hrách obsahují sbírky, zabývající se životem dětí, zvláště F. Bartoše Naše děti, M. Václavka Děti na moravském Valašsku (Jičín 1902), J. Vyhlídala Hanácké děti, P. Dobšinského Prostonárodní obyčaje, pověry a hry slovenské. Obsáhlou sbírkou je snůška S. P. Orlova: Hry a písně dětí slovanských. (Praha 1928.) Hry rozmanitého původu popisuje B. Hackle: Dětské hry. (Praha 1884.) — O starých hrách dospělých pojednal C. Zíbrt: Z her a zábav staročeských. (V. Meziříčí 1889.)

O hračkách dostalo se nám jen sporých zpráv v drobných příspěvcích, z nichž uvádím alespoň ukázkou: K. Hostaš: Hračky lidové z trhu mikulášského a vánočního v Klatovech. (Český Lid XIX. 1910.) — A. Průcha, J. Procházka, J. Konopas: O hře v drábky. (Český Lid XVII. 1908.) — F. Homolka: Dětské hračky z papíru (Český Lid XIV. 1905) a j. — J. Chybík: Domácký průmysl hračkářský ve Skašově. (Národohospodářský Obzor 19, 1914.)

Srovn. i práce, uvedené na str. 99 a n.

Studie a pojednání. Lidové písně byly sbírány již dávno, od dob literárního romantismu, nejdříve z vlasteneckého nadšení a teprve později, oid Erbenova období, jako lidopisný materiál. Od borné badání o písních datuje se však a dob ještě pozdějších a je spjato především se jménem Otakara Hostinského, jehož práce znamenají u nás základ pro studium lidových písni a hudby. Jsou to zejména práce: Česká světská píseň lidová (Praha 1906), dílo nad jiné poučné, dále: Lidová píseň, hudba a tanec (Nároidopiisná výstava českoslovanská, Praha 1895), O prosodii a rhytmice českých písní lidových (Národopisný Sborník I. 1897) a „36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století" (Praha 1892). — V díle Hostinského pokračuje nástupce jeho, prof. Zdeněk Nejedlý, který se zabýval hlavně písněmi starých dob: Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (Praha 1904), Počátky husitského zpěvu (Praha 1907) a Dějiny husitského zpěvu za válek husitských (Praha 1913). — Lidové písně XV. a XVI. st. rozebral i Jan Bramberger v Čes. Lidu (sv. XIX. a XX. r. 1910, 1911) a Č. Zíbrt v Časopise českého musea (XLIX. r. 1895), v Květech (r. 1895) a j. — Moravské písně studoval po hudební stránce zejména Leoš Janáček, který výsledky své dlouholeté práce uložil v obsažné studii: O hudební stránce národních písní moravských (v díle Národní písně moravské vnově nasbírané, Praha 1901). Svoji teorii nápěvkovou objasnil v statích: Nápěvky dětské mluvy (Český Lid XIII.—