Příspěvky jsou většinou drobné snůšky materiálu. Mezi první patří sbírečka B. Němcové: Zaříkací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. (Květy 1846, 1847.) — Později shromažďovali zaříkadla i jiní, na př. Houška v Časopise Českého mu-sea, K. J. Erben tamtéž r. 1860 (Česká zaříkadla v nemocech) a j. — Pokusem o souhrn zaříkadel určitého oboru je stať J. Košťála: Zajikání při nemocech. (Výr. zpráva gymn. v Novém Městě v Praze r. 1903.) — Pokusem o utříděnou klasifikaci je sbírečka O. Dubského: Zaklínači formule a lidová zaříkadla v západních a jižních Čechách. (Sborník měst. hist. musea v Plzni IV. 1919.)

Srovn. i práce, uvedené na str. 99. a m.

Studie o pohádkách. Pohádky patří mezi obory, které, právě tak jako písně, nejdříve zaujaly vědecké badatele, nejpilněji byly 6bírány a vydána byla o nich nejpropracovanější u nás díla. Zájem o pohádky souvisel s názory „mytologické školy" o původnosti lidové tradice, které se ovšem ukázaly později neopodstatněnými, neboť se poznalo, že pohádky se přejímají od národa k národu a z umělé literatury přecházejí k lidu.

Nejpilněji studovali a zpracovávali pohádky prof. Václav Tilie a prof. Jiří Polívka. V. Tille začal ve svých Literárních studiích (Praha 1892), program si vytkl v stati České pohádky (Národop. Sborník I. 1897), později provedl ocenění starších sbírek v práci České pohádky do r. 1848 (Praha 1909), roztřídění většiny pohádkových látek a motivů sestavil v přehledu Polívkovy studie ze srovnávací literatury (Sborník věnovaný prof. Polívkovi k 60. narozeninám, Praha 1918), ale vrcholné zpracování pohádek podal v obsažném velikém Soupise českých pohádek, základním to našem kodexu pohádkoslovném (I. Praha 1930). Dříve vyšlo jiá předběžné stručné zpracování, Verzeichnis der böhmischen Mar-chen (F. F. Communications VI. No. 34, Helsinki 1921). Kromě toho v řadě studií rozebral četné látky na srovnávacím základě, na př. v podrobné studii Chráněnec osudu (Národopisný Věstník XII., XIII., 1917, 1918) a j. Sám sebral i vzornou sbírku pohádek s odborným výkladem: (Povídky sebrané na Valašsku (Národopisný sborník VII., 1901—2). — Jiří Polívka po drobnějších statích rozebral otázky o původu pohádek v Pohádkoslovných studiích (Národopisný sborník X., 1904). Jako odůvodnění svých výkladů podal několik rozborů mezinárodních látek pohádkových, na př.