Sv. V. Obžinky. (Praha 1910.) Sv. VI. Den se krátí, noc se dlouží... Martin — Cecilka — Ondřej — Barborky — Mikuláš — Lucie — Žber. (Praha 1910.) Sv. VII. Hoj. ty štědrý večere... Od vánoc koledou do nového roku. (Praha 1910.) Sv. VIII. Na tom našem dvoře... Obřady a zábavy při slavnostní odpravě kohouta, housera, kačera, beránka, kozla a vepře. (Praha 1911.) K této sbírce přistupuje později další samostatný spis, týmž způsobem sestavený, totiž Máje. Obrázky ze života lidu československého. (Praha 1923.)

Výroční obyčeje jsou předmětem i některých odborných studií, ze kterých zvláště práce J. Soukupa a F. Pospíšila zaslouží následování. J. Soukup byl mezi prvními, kdož obrátili pozornost k srovnávacímu studiu zvyků, především svojí prací Chození s klib-nou. (Čas. přátel starožitností českých II. 1894.) — Později pojednal o svatojanských obyčejích ve statích Kupadla v Čechách (Český Lid XIII. 1904) a Svatojanské postýlky. (Český Lid XII. 1903.) -F. Pospíšil probral masopustní zvyky „pod šable“ ve výstižné, odborně zpracované studii, nazvané Mečový tanec na slovanské půdě (Národop. Věstník VI. 1911) a později se dotkl i zvyků při jízdě králů v stati Rusaľskija grobišča na Moravě. (Čas. olom. musea XXIX. 1912.) — Č. Zíbrt rozebral taktéž zimní obyčeje s klibnon, a to v Českém Lidu (sv. VI. 1897). Staré i nové zprávy o zakončení masopustu shromáždil ve spisku Masopust z Koblihovic a Bachus souzen a pochován (Praha 1910). Lidové zábavy, obyčeje a pověry na den sv. Jana Křtitele probral v stejnojmenné práci v Českém Lidu (sv. XXVII. 1927.) — K. Procházka shromáždil poučné zprávy O Betlémech. (Praha 1908.) — V. Z. Hackenschmied popsal Ústecké betlemy. (Ústí n. O. 1927.) — J. F. Hruška sebral doklady o zvycích s vejci ve stati Vejce v podání chodském (český Lid VI. 1897), zejména v době velikonoční.

Zvlášť významné jsou studie o zvycích starších dob, o zvycích starých Čechů a Slovanů, které patří k nejlepším našim pra-cem v oboru zvyklostí. Čeněk Zíbrt již r. 1889 vydal v Praze důkladný a důležitý rozbor Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, později pak rozebral na srovnávacím základě zbytky ještě starších zvyků v díle Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. (Praha 1894.) — Jan Soukup svým obvyklým pečlivým způsobem probral Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy prostonárodní ve spisech Tomáše zo Štítného (I., II. Plzeň 1902, 1903). Důležitým a v mnohém ohledu základním dílem i v národopisném ohledu zůstává práce prof. L. Niederla o zbytcích pohanských obyčejů, zařazená v Slovanských Starožitnostech, Život starých Slovanů (sv. I. 1. Praha 1911).