Kromě bezprostředních informací pro národopisný soupis přispějí zprávy z archivů podstatně i k poznání a určení sbírek v museích, z nichž musí i soupisy pilně čerpat. Mnohé předměty v museích mohou objasnit právě archivní zprávy, neboť v nich nalezne pracovník poučení, kdo je vyrobil, v které době a kde a pod jakými vlivy pracoval a tvořil.

Kromě pilného studia historických pramenů musí lidopisní pracovníci čerpat i ze současnosti podle skutečného života a podle ústního podání. Spolupracovníci národopisu nebo soupisu musí pořídit vlastně zevrubný popis dnešního života lidu i minulé generace. Každý, ať odborný badatel nebo sběratel, musí dobře znát zkoumaný kraj z vlastního názoru, vedle toho musí se pilně vyptávat i současníků, pokud jen sahá jejich pamět i tradice. Na veškeré údaje nechť se vyptává vždy několika osob a to spolehlivých. Nemusí to být vždy lidé nejstarší, ale milovníci tradice, objektivní a pravdomluvní. Každý sběratel nabude časem zkušeností, že se zprávy různých osob často liší a bývají zabarveny, třeba, ne úmyslně; teprve údaje několika lidí podají správné vysvětlení.

0 každém zjevu a věci nechť sběratel zjistí co nejvíce údajů, které teprve všechny společně umožní, abychom věc správně ocenili a zařadili: Především u každé věci, ať je to část domu, nářadí, zvyk nebo jiný zjev, nechť se zeptá na jejich stáří, odekdy se vyskytuje v kraji. Podivíme se, jak často dovedou nám lidé určiti, kdy se popisovaná věc nebo její určitý variant po prvé objevily a kdo s nimi začal. Dále nechť se zeptá podrobně na její původ, odkud věc přišla anebo kdo ji zavedl Důležitá je otázka, zda se jí používá všeobecně nebo ojediněle, jaké odchylky se vyskytují v kraji u po-