jakých vlivů se vyvinuly. Takovou práci, vždy záslužnou, ač obtížnou, může provádět se zdarem ten, kdo obsáhne široké hlediště srovnávací, ovládá znalosti historické a zná dobře poměry v jiných, zejména sousedních krajích.

Snahou nové národopisné odborné práce je totiž nejen znát zjevy lidové kultury, nýbrž i rozumět jim, jak vznikly a jaké složky působily při jejich vytváření, abychom mohli rozeznat, co je v daném území cizího, co vzniklo v kraji pozdním vývojem a pokud můžeme mluvit o podkladě starém. To nám může osvětlit jednak historické studium, jednak srovnávání na podkladě co nejširším.

V národopisné encyklopedii je jistě žádoucí takovéto kritické srovnávací shrnutí všeho poznání kraje. Dosud chybějí však namnoze předpoklady pro takovou práci. Proto je třeba pořídit pro nejbližší dobu v prvé řadě přesné soupisy všeho materiálu a zpřístupnit je veřejnosti ve vydání. V každém případě nechť pracují autoři v úzké dohodě s redakcí soupisu a s důvěrou se obrátí o radu k ústřední redakci v Národopisné společnosti v Praze, která vždy s radostí přispěje radou i pomocí.

Konečně třetím středištěm národopisné a sběratelské práce jsou krajinská musea, která shromažďují věcné doklady lidové kultury, aby ji ukázala v celistvosti a zachovala budoucnosti. Naše krajinská musea věnovala vždy péči lidu, zejména lidovému umění, á shromáždila mnohdy pozoruhodné sbírky. Z další výzkumné a sběratelské akce mohou však vždycky mnoho vyzískat, právě tak jako mohou činnost tuto vydatně podporovat. V museích je na př. uložena řada předmětů, třeba nádob, nábytku a j., o kterých není dosud zjištěno, kde, kdy a kým byly vyrobeny. A přece taková data mají nesporně velkou důležitost pro studium oněch předmětů i pro celý kraj. Správa musea