Zima a vánoce v časopise »Pod Lipany«. Zimní číslo, roě. VI., 1926—27, ě. 4—5, Obsah: Barbory a Mikulášové. Vánoce, vánoce, brzo-li budete! Vánoční koledy. Kolem Nového roku. Na Silvestra. Novoroční pověry- Koledování školáků v Čer. Voděradech. Tři králové. Masopust. Zima je, zima je, zimou se třesu!

Bogatyrev Petr a Ryba Vladimír, Herecké jpověry. Přítomnost, roč. IV., dne 17. března 1927, č. 10. Spisovatelé této předůležité věcnaté studie, poučující i po stránce methodické, dokazují:

Folkloristé si do poslední doby všímali jenom pověr, rozšířených mezi sedláky; jako kdyby v městech, i mezi tak zvanou inteligencí, pověr nebylo. Až v nejnovější době se zjistilo s překvapením, že mezi městským obyvatelstvem jsou rozšířeny pověry daleko více, než by se zdálo na prvý pohled; zvláště válka, se všemi svými nebezpečími, vynesla zase na povrch prvky, o nichž se soudilo, že jsou už dávno zatlačeny obecným rozumovým poznáním. Na tyto zjevy folkloristé teď živě upozorňují. Polský sociolog Bystroň píše: »Mezi vrstvami vzdělanými je dosti lidí, v nichž racionalistické vzdělání nestačilo vyplenit jisté pojmy, náležející do jiných myšlenkových soustav. Pověrčivost zdaleka není u inteligence řídkou; setkáváme se tu ještě s obecnou vírou v nešťastné dny a čísla (na př. třináctku; v některých velikých městech mají domy pořadová čísla 12a nebo lla; tomuto číslu se vyhýbají také hotely); svazek člověka se jménem nebo též s vyobrazením je u mnoha lidí živě pociťován; víra v duchy, třebas nedosti přesná, strach před- půlnocí atd. nejsou rovněž řídké. Spiritism, který nalézá tolik vyznavačů, jest novou formou starých pověr. Víme také, že dokonce v největších městech západu řemeslní věštci a jasnovidci mají rozsáhlou klientelu v řad vybrané inteligence, a staré amulety ožily v nové formě jako t. zv. mascotte. Zvláštní okolnosti mohou zdůrazniti buď málo uvědomělé, nebo dokonce často podvědomé obsahy; v době války byli jsme svědky tohoto návratu do prastarých tvarů myšlení.« (Wstęp do ludoznaw-stwa polskiego, Lwów, 1926). Anglická folkloristka E. M. Wright (Rustic Speech and Folklore, 1914, p. 191.) zdůrazňuje, že pověry se vůbec nejeví monopolem nevzdělaného nebo polo-vzdělaného rozunm; jediný rozdíl je v tom, že tam, kde vesničan dává svobodný výraz svým strachům a fantasiím, my své skrýváme před veřejnou pozorností pod maskou úsměšku nebo pseudovědy. Sébillotovi, francouzskému badateli, napadla šťastná myšlenka sbírat lidové pověry v samé Paříži. A hle, on i řada jeho spolupracovníků sebrali veliké množství pověr (Revue des traditions populaires). Studium pověr měst-