Contes populaires malgaches, rec, trad. et annote's par G. Ferrand; Contes populaires des Bassoutos rec. et trad. par E. Jacottet. Cena svazku vesměs 5 fr., adressa: E. Leroux, Paris, 28, Rue Bonaparte.

* Bulgarische Volksdichtungen, Uebersetzt, mit Einleitung und Anmerkungen versehen von Ad. Strausz, Wien und Leipzig, 1895. Vracíme se po dvou letech ke knize již v C. Lidu oznámené, chtíce upozorniti na odsuzující kritiku této sbírky od Dra.. M. Murka, Mittheilungen der anthropologischen Gesellschaft in Wien, XXVI. Wien (red. Fr. Heger), str. 237—239. Právem vytýká Dr. Můrko, že nikdy neudal překladatel písní bulharských, z které tištěné sbírky čerpá. Chce prý figurovati jako sběratel, zatím údaje, kde a kdy píseň byla zapsána, jsou vymyšleny, nesprávný. Dr. Můrko podává poučné příklady, jak písně tu „sebrané" jsou již otištěny v známých sbírkách bulharských. Mění libovolně formu, epi-

cký rázovitý sloh. Místy vůbec neroz-tíměl bulharskému originálu. Málo je podobných příkladů, kde by se překla-.datel dopustil tak osudných nedopatření, jako Strausz ve své sbírce písní bulharských.

* Murray David. An Ar-chaeological Survey of the United Kingdom, Glasgow, 1896. Spisovatel vykládá o důležitosti zříditi dozorčí úřady všelikých památek archaeologi-ckých v spojenýchkrálovstvích britských. Dokazuje, jak posavadní zákonodárství na záchranu těchto památek nestačí. Přeje si, aby zřízený zemský ústav ar-chaeologický věnoval především svoji činnost soustavnému registrování památek, jejich zevrubnému popisu a vyobrazení. Přidává dotazník v této příčině. Jde tedy o práci, kterou u nás naše Archaeologická kommisse zahájila svým Soupisem (viz dále na str. 405). Ku posudku této knihy připojil E. Vir-chow (Zeitschrift für Ethnologie, Berlin. 1896, 211) některé poznámky, kde vykládá o organisaci podobné práce v Němcích.

* Ethnographische Beiträge, Festgabe zur Feier des 70sten Geburtstages von Prof. Ad. Bastian, Leiden, 1896. Pod tímto názvem jakožto doplněk k IX. dílu „Internationales A r ch i v

für Ethnologie" vydal Dr. J. D. Schnieltz řadu pozoruhodných prací od členů redakce téhož časopisu: B o a s Fr. Songs of the Kwakintl Indians (původní texty, anglický překlad a nápěvy písní indiánských); Schlegel G., Chinesische ßootführerinen; H e i n W. Holz-figuren der Waguha, s obrázky na tab. II. Dogy G. J. Ethnographie und Geschichtsforschung. Článek pozoruhodný. U badatelů historických převládá prý lhostejnost jakási vůči studiím ethno-grafickým, Možná to vysvětliti, omluviti. Obě vědy, historie i ethnografie mají za předmět svého studia lidstvo v jeho vývoji. Herodot, nazýván již za starověku otcem historie, může se stejným právem nazývati prvním ethnografem. Novější dějepisectví obíralo se skoro výlučně státním životem a tu pak přirozeně zájem pro ethnografii u badatelů historických ochaboval. Věda historická stala se pak vědou vlastně politickou. Státní archivy tvoří její arsenal. Dodávají záznamy o určitých faktech, jimiž se historik politický obírá. Ethnografie ho nezajímá v této práci. Ba spíše by mu překážela, kdyby chtěl činiti závěry z ethnografických zbytkův u lidu smíšeného. Tu potřeba uvědomiti si protivu mezi lidem a národem. Lid, jak se vyvíjel ponenáhlu jakožto rozšíření rodiny, má charakter přírodního produktu. Stejné základní pojmy projevují se v řeči, v sociálních zřízeních, v týchž představách náboženských, ba i v určitém typu staveb, ornamentiky a pod. Nic tu není strojeného, vyumělkovaného, všecky zjevy mají mezi sebou vzájemnou souvislost. Národ je produktem historických momentů. Pravidelně krev, prolitá ve válkách, tvoří po míru takořka tmel, jenž poutá v jednotu živly rozmanité . . . Lid nehyne zároveň se ztrátou politické samostatnosti. Jeho byt, podstata trvá často po věky další i rozvíjí se dále. Studovati lid v národu, ethnografický živel odlišovati od moderních institucí, jež vznikly postupem historickým, jest úkolem nynějšího folklóru. Úkoly dějepisného badání v tomto století ovšem značně se rozšířily. Poněkud demokratický proud zjednal si přístup do vědy historické. Vedle studií státních dějin, vedle líčení válek a úmluv namanula se otázka: Jak žil, eo činil lid, kdy se řešily na bojištích i jinak problémy po-