Lužické „husle".

bílou přízí, byly zde dvěma exempláři zastoupeny. Pestré vyšívání bylo omezeno jen na „hawby" (čepečky) katolických i evangelických (těchto ovšem již pruských) Hornolužičanek, na „lapy" dolnolužické (ale skoro ojedinělé), na křídlaté nedělní (zvláště k přijímání) „hawby" mužakovsko-slepjanského kroje a na svatební ručníky z těchže končin. Na hornolužických hawbách (na zadní straně) nacházíme vždy stylizovanou kytici (nebo jen květ), provedenou buď hedvábím, nebo vlnou neb i drobnými korálky na černé půdě. Křídla mužakovské slavnostní hawby zdobena bývají křížkovým vyšíváním. Rovněž tak vyšívány jsou zmíněné ručníky, na nichž křížkovým stehem, nejčastěji vlnou, vyšívány jsou příčné pásy, kvítky, ptáci, jeleni i lidské postavy. Vystaveny byly zde i dva podobné úpadkové ručníky, na nichž jest vyšívání zastoupeno našitými stužkami a různými cetkami.

Sbírka keramiky byla dosti hojná, ale zajímavých, nepochybně srbských lidových kusů bylo tu málo. Talíř z Bělčec, výborné selské práce, a džbánek s jablíčkovým vrýpaným ornamentem, modře polévaným na šedé půdě, byly ze všeho nejzajímavější a nejcennější.

Eovněž tak výsledek sbírání malovaného nábytku byl dosti chudý. Nejlepší kusy ještě stály v „domácnosti".

Malovaná vajíčka měla vesměs jen bílé ornamenty na červené, hnědé, fijalové i zelené půdě. Tím již jest řečeno, že ozdoby na luži-ckých „jejkach" nejsou bohaté. Místo ozdob oblíbeny jsou nápisy, nábožné, mudroslovnó, žertovné a jiné průpovědi, na př. „To pacerje naj-rjeúše su, hdyž smilnje pomhaš bědnomu" (nejkrásnější modlitbou jest, pomáháš-li milosrdně ubohému), „Ha ty budžeš na mnje tu spominaé, hdyž budža mje woblekač do teho kitela běteho, do wěnca ručanoh'."

Cenná byla sbírka hudebních nástrojů [lidových. Podařilo se nalézti nástroj, jenž byl již pokládán za ztracený, totiž „tara-