o neobyčejné síle. [Bayer II. (38—45); Ead. (221—234); Mikšíček I. (148—151); Slavia 22; Kulda I. 40; Třebízský (34—42)].

Fase druhá, representovaná variantem a) českých povídek, přechází již do obvyklého stadia lidových povídek, charakterisovaného zápasem o princezny. Z děje zbývá zde již jen povrchní slupka, která vyplňuje se tímto novým látkovým prvkem. V charakteristice reka a jeho soudruhů prokmitá ještě líčení jich nadpřirozených vlastností, v osvobozování princezen rovněž v jednotlivostech trosky dřívějšího látkového obsahu, ač různě zkomolené (viz různé úkoly, připisované bytosti pokoušející). Druhá část úplně mizí a konec formován již pod vlivem nového látkového obsahu. Variant b) značí již úpadek. Charakteristika reků. mizí, nastupují místo nich indiferentní vojáci, již vypomáhají v lidovém podání pravidelně tam, kde z látek pohádkových charakteristika reka se ztratila, děj sekundární, osvobozování princezen vystupuje do popředí, bytost pokoušející, jejíž zápas s rekem v původním znění byl hlavní, ztrácí svoje význačné vlastnosti a mění se v pouhou bytost radící, za to draci v podzemí, přejatí z jiných povídek i ve variantu a), kde již boj s pokoušející bytostí ustupuje do pozadí, stávají se zde hlavními odpůrci reka, a na konec vysvobození reka z podzemí, nejlépe asi zachované ve variantu a) (pták), nahrazeno zde jiným prvkem látkovým, dosti nejasným, jenž souhlasně vyskytává se též v látkách o rekovi, jenž sloužil nepoznán jako pasák, zabil obry (draky) na pastvě a v závodech získal princeznu za choť.

Kommentáry: Cosquin č. 1 (6) a 52 (138); Halin II. (310) k č. 97; Köhler (Gonzenbach) č. 58, 59, 61, 62, 63, 64 (338—242); Köhler Jhrb. VII. (Widter, Wolf) k č. 4 (24) pozn.; VIII. (241); Köhler (Campbell) Orientu. Occi-dent II. k č. 16 (jen drahá část) (296); Köhler (Vojnovič) Jagié-Archiv I. k 6. 9 (jen druhá část, 283); Listy filologické XIV. (463) k č. 13 a 16; XV. (377) k č. 5; XVI. (376) k č. 1 a 52; Wollner (Leskien a Brugmann) k 6. 16 (555).

(Pokračování.)

Tři králové nepatří do zvykosloví chodského. Přicházejí na vesnici chodskou v období sv. Tří králů „tři" králové z města v ústroji, jaký viděti na obrázku. Někdy mívají i košile na vrch šatu spuštěné přes kalhoty. Bývají vždy dva, třetí jest dřevěný na nástroji rohatině podobném; tento musí za zpěvu stále dělati poklony, jsa k tomu pobízen — klikou, jíž otáčí jeden z „tří" králů, který rohatinu drží. Za tři krále strojívají se žebráci z města (z Domažlic). Dárky pro ně jsou jen O něco vydatnější almužna: chléb, vejce i brambory. Zpívají obyčejnou píseň: „My tři králi, my jdeme k vám".