holíčských lidových prací a s použitím.. lidových zkušeností a zručností tamních bylo lze Františku Lotrinskému založiti na statku císařském v Holiči továrnu na známou holíčskou majoliku, kteráž pracovala až do r. 1828, podléhajíc i tvarem svých výrobků městských i ornamentováním, jich vkusu běžnému, vyrábějíc však vedle toho i zboží pro lid, vkusu více lidového dle starších tradic selských.

Věcí selských, převážnou většinou slovenských a holíčských, bylo nejvíce uloženo v XLIX. sále renaissančním, jenž měl býti obrazem originální kuchyně uherské ze 17. a 18. století. Mnoho tu bylo i věcí selských ze západního Slovenska; ale také východní zastoupeno Andrášiov-skými poklady z Krásné Horky. Též v sále XXVII. bylo mnoho krásných věcí selských (vitrína 107.) většinou slovenských a holíčských, z těch obzvláště vynikající kusy J. V. císaře Františka Josefa 1.

Toť se ví, že etiketa holíčských věcí zněla: Magyár Fayenceok a Holicsi gajárból, ale v Holiči do nedávná neuměl nikdo maďarsky, mluvilo se jen slovensky a trochu německy.

V paviloně pro průmysl domácí bylo několik vitrín, plných překrásných vyšívaných prací slovenských. Buď se vystavovatelům jednalo o dojem, anebo neměli zastoupeny všecky kraje — slovenské věci byly sice čarokrásné, vybrané, ale všechny takměř z Čičmanska, něco málo z Nitry a prešpurské stolice. Ostatní Slovensko scházelo. A kromě věcí slovenských byly tu jen ještě věci charvatské a rumunské, neboť pravý Maďar vše, co má pestrého (a to mívá jen v sousedstvu s jinými národy), vypůjčuje si od sousedů, jsa v podstatě přívrženec všeho t e m-ného, jednobarvého.

Byla tu skříň kněžny Hohenlohové, plná krásných starých i novějších věcí čiěmanských, skříň hraběte Pavla Zichyho, plná čepců, hrachovinkovaných pruhů, skříň hr. Pálffyho Josefa, především však skříně „ženského spolku pro podporu prešpurského a v okresu prešpurském existujícího průmyslu výšivkového pod protektorátem a r c i-vévodky ně Isabelly" s báječně krásnými věcmi čičmanskýnii, nitranskými, a krajkami slovenskými.

K těmto hlavním skříním se starými věcmi družilo se několik skříní, v nichž společnosti i jednotlivé učitelky státně podporované vyloženy měly nové věci, upravené ve slohu a vkusu „maďarském", také dle — slovenských výšivek.

Několik neobyčejně krásných stalých kusů slovenských zaznamenali jsme mezi výzdobou- v sále XXVII. renaissančního paláce (hrachovinko-vání ze století 17. prý a ze Štětníka v G-emeru, síťovanou krajku s figurálními a květovými výzdobami od Prešpurka, vložky hrachovinkové s kohouty známými, ale především prolamované a hedbávem sametovým květované antipendium uršulinského kláštera sibíňského, velmi upomínající na podobný skvost z prešpurské nebo nitranské stolice pocházející ve sbírkách Náprstkových) a v sále LIII. velmi pěknou koutnici křížkově