19. An když (si) na baště v Žebráce sloužil, od Sedleckých spasený Škrlantův Bašteckým ječmen platit si měl, ty ale pravil: Počkej. Sakramente, jak já brzo budu vědět, kďo ho tobě spásl; běžel si na pole, sebrals spasený ječmen, do kostnice si jej vhodil, a ten hnůj od těch koní si sebral a nesl k Božím mukám, co se od Žebráka k Prasko-lesům jde. Proč si to činil? Já(?) uchovej Pán Bůh! proč bych to dělal? On mne pan Bašteckej nehrdlil, abych jej platil; oni si tam čarujou, urozený pane, já tam nejsem.

20. Tak je pravda, že si do kostnice ječmen vhodil ? Uchovejž mě, Kriste Pane, jak bych mohl nerestného co na to udělat, abych měl do kříže nebo do kostnice něco dát.

21. An si se bratru tvému Janu v tom svěřil, že si ten ječmen do kostnice dal a ten s. v. hnůj k Božím mukám zahrabal. Ije, uchovej mě, Kriste Pane, abych já jemu to měl mluvit, jak živ nic!

22. A od koho si se to kouzedlnictví a pověrství cvičil? Já, urozený pane, nic neumím, aby se mnou bylo, jak chtělo; on^ když mu kobyla stonala, jiného sobě hledati musel, aby jí pomohl.

23. An si (k) Vítovi Chocovi přišel a jemu pravil, že chlustický koně ječmen tobě spásli, a že kdyby nepršelo, že bys něco udělal, nad čím by někdo ... (patrně zase slovo schází), a nebo že by pohodní co odvážeti měli. Já mu to, uchovej Pán Bůh, nemluvil, ani k němu nechodil.

24. Darmo všechno zapíráš, neb skrze svědky přesvědčen budeš; vyznej raději v dobrovolnosti okolostojící nám pravdu. Inu, ať na mě dosvědčí to, urozený pane!

25. Hleď, řádné víry míti neumím již, neb u tebe pověry a čáry nalezeny byly; kdo tobě je dal a k čemu, proč, vyznej! Inu, to mi, urozený pane, matka přinesla dva pupíčky roděníčky, inu, já nevím, proč je to, vona mě nejmenovala.

26. Co pak ty pupíčky znamenati měly, neb to oděníčko ? Nepochybně nadarmo si je nebral; kdes je nosil? Inu, pod paždí sem je nosil. Matka, když přijela na zámek, mně je dala; nic ne-řekla, jen pravila i:) Ty ti dám. A já je dal pod'paždí, a to třetí do kapsy; však mi to nevěsta doma dala.

27. Proč si je pod paždí dal, au si je jako to druhý do kapsy strčiti mohl? Tak v tom nějaké pověry si užíval. Já nevím, urozený pane, když mi nejmenovala, já jakživ nic u sebe nenosil.

28. Jak pak si je mohl pod paždí držet: nepochybně že ještě musel bejt, kdo tobě je zašíval. Matka mně je zašívala, když přijela na Zbirov za mnou.

29. Nepochybně že tobě povídala, proč to bejti má; vyznej před Bohem pravdu, netaj! Inu, kdybych věděl, já bych se přiznal, kdyby (byla) pověděla, já bych se přiznal; když nejmenovala, když tam byla volána skrze to .... (slovo nečitelné). Pravila, že se bála bití, že vrchnost srdce obměkčí, když to u sebe nosí. To tam matka pravila, když tam byla volána.

30. Když v ničem vinen nejsi, proč tě tvá milostivá vrchnost sem ku právu udala, an neradi nechají kontribuenta, tejrat. Inu, já nevím, urozený pane, já nejsem v ničemž vinen, než že na mě takové svědectví dal Jiřík Kostka.

31. Dyť by jemu tak vrchnost hned neuvěřila, kdyby pravda nebylo; tak darmo tvoje zapírání, to nic nespomůže. Inu, já se nemůžu přiznat, když nejsem vinen, kdybych (byl) vinen, já bych se přiznal.

32. A tak sebe za neviného uznáváš : pakli si vinen, vyznej Bohu milou pravdu a netaj. Proč (si) se sem do arrestu dostal? Inu že bych měl bejt takovým člověkem zlým.

33. (v otázce nic nezapsáno ve spěchu) — (odpověď:) 1 nejsem, uchovejž mě, Kriste Pane, to jen všechno, že mi nepřejou, abych na živnosti byl.

34. Co kdyby tobě to svědkové do očí mluvili, a to vše, co proti tobě tuto svědčí, přísahou stvrdili, zdaliž se vinen dáš? Inu, ať dokážou na mě s přísahou.

35. Není tobě dále nic povědomo? Není, já nic nevím a ničím také sem žádnému nic neublížil."

Toť jest celý, jakož vidíme, naprosto nestrašlivý výslech člověka z čaroděj ství obviněného. Ještě nalezli jsme listinu s předchozím protokolem v jedno složenou, jež nám konec tohoto čarodějni-ckého procesu dokazuje. Je to žádost Matouše říosola, jež do slova věrně zní takto: