(stříbrný) p o v i j a n e k in ě 1 a — — ", nemožno se doptati. Plenky do šesti neděl nemají se sušiti venku na dvoře a v zahradě, vždy jen pod „dachem" buď ve světnici neb aspoň na pohrádce a pod kolnou, aby dítě „zle nevzalo" či „až to zly větr neobletí".

Do kostela ke křtu křtěnce nejsvátečněji oděly; na hlavičku vložily .křestní kapturek", na Moravce „dětinské čepečky". Z počátku nosí děti „kaftan" (oděv v celku) bez rozdílu pohlaví, kolem Pustějova „ž u p a n" zvaný, z jednoho kusu zhotovený. Na Moravce oděv tento sluje „kabyš". Povyrostlí odívají se do hrubých košil, dosáhajících až země, skoro do šesti let. Jestliže je chtěly vzíti do kostela, zvláště ve svátky velikonoční, košile vypraly, velkou šatkou zahalily krk a ramena. Hlavu pokrývá synkům „čapka", v létě „sloni i o k" (Moravka). Za něco vyššího pokládají se synci, niohou-li nositi „galety celistvé" či „g ale ty (galaty) s lajbikem" na zapínání v zadu.

Vyptáváš-li se dětí u Opavy: „Proč nebyl's v kostele ?", odpovídají: „Neměl jsem luntů, luntků, až budu míť nový klajd, půjdu". Dříve říkali: neměl jsem „oblečku". Oděv vyspělejších dítek málo se liší od oděvu starých lidí.

„Pěstunky" děti pěstují v chůvce, hatě, plachetce, p ě-stunce. Místo těchto užívá se za chladnějšího počasí vlňaku — „hyty".

Ze Smolné knihy v Herm.

Ve Smolné knize, již počal r. 1668 v Heřmanově Městci psáti písař radní Martin Maxmilián Janda, zapsán na listu 15 a si. obšírný výslech, jemuž dne 16. června 1668 podroben Jiří Šrámek, člen družiny jarmarečních zlodějů. Z výpovědí Šrámkových dovídáme se, že k čistému tomu spolku náleželo okolo čtyřiceti členů většinou zejména uvedených, mezi nimi deset z měst Pražských. (Václav Vovčák měl dům na Starém Městě Pražském blíže kostela sv. Linharta.) Vycházeli do měst

na jarmarky obyčejně po šesti, sedmi, desíti, ale v Kouřimi se jich sešlo jednou na jarmárce přes třicet, v Nymburce dokonce 36, „kteříž rychtáři městskému za povolení v jejich šelmovství provozování j e d e nk a ž d ý po 30 k r. složiti m u s i 1 i" (!), ba vy-. bíhali na lup až do Bavor, kde.vypálili městečko, jehož jméno Šrámkovi z paměti vypadlo. Zajímavá je výpověď následující: „Nadepsaný Jiří Šrámek majíce z místa radního odcházeti, vyznal, že jsou sobě všichni jeho spolukamarádi pod přísahou připověděli, kdyby se trefilo, že by jeden z nich od práva kdekoliv zhynouti měl, že jeho života odnětí po tři léta mstíti chtějí a, kdekoliv zahyne, aby se všichni hleděli na pozor vzíti,