Předchozí 0242 Následující
str. 233

Tvé Božské velebnosti vždycky a všady oddaná a poddaná mládež katolicko-křesfanská a křesťansko-katolick á." Vysvítá odtud, že sbírku sestavovali studenti v koleji, chtíce shrnouti do knížky, podobné oblíbeným sbírkám „pohádek", „jádro" křesťanské věrouky i mravouky. Knížka charakterisuje tehdejší způsob výchovy i kmitne se v ní v proudu náboženského rozjímání leckde také zrnko, zajímavé pro studium zvykosloví staročeského. Vybíráme opět z objemné knížky ukázku hádanek náboženských, mravoučných, které mládež často jako hádanky zábavné opakovala a odtud uvízly jí v paměti jednotlivé nauky víry křesťanské i návody mravoučné. Na konec připojujeme zmínky o staročeských obyčejích, jakožto další doplňky ke snůškám zpráv o zvycích staročeských, které jsme již sebrali a uložili jinde.

„Proč jsi na tento svět přišel? Abych s pomocí Boží jeduou do-nebe dostati se mohl. — Kdo nás prodal? Adam a Eva. — Jak draho? Za jedno jablko. — Které jest nejlepší řemeslo na světě?-Pánu Bohu sloužiti. Proč jest nejlepší? Že člověk lehkou prací mnoho-zaslouží? Co zaslouží? Život věčný. — Jaké má očičky (Děťátko Ježíš)? Velmi přátelské, těšící všeckna zarmoucená srdce hříšníkův i hříšnic. — Jaká má ústa? Pěkná, červená, milostná, cukrová, jeho též pysky blahoslavené, tak že žádná cithara, žádná harfa, žádná» loutna, aniž housličky nemohou zarmúcené srdce tak utěšeně občerstviti.

Také-li v karty a v kostky hráváte? Tak hrávají čtveráci a kluci. — Také-li házíte na sebe blátem a sněhem? To Činí nezdárné-dčti, prašiví marštalíři a pohunci. — Někdy-li se honíte házením kamene na sebe? Uchovej Bože! To činí lehkovážní nešlechetnici a padouchové. — Je-li vám dovoleno v kole se točiti a skákati? Dítě Ježíš žádného takového kola v svém spolku netrpí. — Jak tedy hráváte? Stavíme oltáříčky, chodíme s processí, držíme nešpor, schová-li-se někdo, druhý ho hledá, hrajeme v ráje, míčem, jednak jezdíme, jednak zpíváme. — Má-li se dětem dovoliti matce jehlu neb peníz: z pytlíka vzíti? Dokonce nic, neb z mladého zlodějíčka bývají viselci. Psáno jest nepokradeš. — Jsou-li dětem karty a kostky dovoleny?' Zapovídati se jim má také hraní i za špendlík, vořechy, ani za nejmenší škořípku, sice svým časem statek a jmění své prohrají, jakž mnozí skrze hraní netoliko o své statky, ale i tělo a život přišli. — Co mládež k největší záhubě přivozuje? Nejškodlivější zahálka. Protož hned mají s svými syny do školy, na řemeslo neb jinou poctivou službu; jíti. Dcery pak mají se učiti tkáti, šíti, přísti, vařiti, ne v okně ležeti, na hefle a lelky choditi, všetečnost činí drahé panny.

Jak u stolu se má chovati? 1) Pékně, střídmě a počestně. Před


1) Srv. podobné, obšírnější návody, Z í b r t, Poctivé mravy a společenské-řády při jídla a pití po rozumu starých Čechů, v Praze, 1890.

Předchozí   Následující