{od 16. srpna r. 1775 a z 3. května roku 1805) na 3 zl. ze 128 pint či ze 170 mázů, ale pivovárům jedenáctý sud jménem „báby k doli-vání" a pánům dvanáctý sud k vlastnímu žití byl bez daní ponechán. Tácu z páleného roku 1751 platily Poděbrady ze 468 pint a Sadsko ze 480, každá obec ročně 24 zl.

Za příčinou daně solní byl roku 1702 dospělý lid sčítán, a našlo se na panství poděbradském: V Poděbradech 596 křesťanů, — židů, celkem 596 lidu s 216 zl. daně solní; v Sadsku 655 křesťanů, 7 židů, celkem 662 lidu s 240 zl. daně solní; ve všech 5059 křesťanů, 23 židů, celkem 5082 lidu s 1848 zl. daně solní. Na osobu počítalo se ročně 9 liber a z bečky (lOOliberní) platilo se 4 zl. daně solní; ale skutečná spotřeba byla větší nežli svrchu uvedený výpočet. Z tak zv. kasy solní (salis), založené v Cechách dne 8. března roku 1630, platilo se na chudé kostely a kněze a od r. 1771 také na školy.

Prodej tabáku byl (od r. 1705) svobodným prohlášen, a platilo se z jedné libry listů po 9 kr., „z tlučeného" (šňupavého) a „z prý-slového" kuřlavého po 18 kr., „ze španělského tlučeného a voňavého" po 24 kr.; pro osobní spotřebu platila se jen polovice, což r. 1706 poněkud změněno; podstatná však změna nastala, když r. 1738 byl lid přes 14 let spočítán, a obcím uložen paušál, který se při odvodu Klaní platil. Roku 1784 zaveden byl státní monopol. V XVIII. století rolníci seli tabák a do továren odváděli, což r. 1806 v Čechách bylo zrušeno.

V příčině podávání veřejných listin už v XVII. věku (r. 1691) král. patentem ustanoveno psáti na „cejchovaném papíru", a r. 1749 vyhlášen patent „o šte mpl ováném papíru" s kolkem o 3 a 15 kr. a 1 zl. dle stavu. R. 1755 vydán byl „Stempelpapier" uprostřed s českým lvem, v levo s orlem a v právo s písmenem B, a r. 1780 na plnomocenstvi byl papír dle 4 tříd 2 a 1 zlatový, 15 a 3krejcarový, a rovněž dle tříd r. 1784 (dne 5. února) vydán byl zákon kolkový o spisech, kartách i kalendářích, ale spolu se zřetelem k summě (přes 1000 zl. byl kolek 2 zl., přes 500 zl. 1 zl., přes 100 zl. 15 kr. a pod 100 zl. 3 kr.)

Za soudní a vůbec úřední výkony platily se taxy, v XVIII. věku hlavně dle Eleonorského řádu taxovního z r. 1711 a pak dle akcidenčního patentu z r. 1779.

Za náboženské výkony od dávna dávala se knězi jistá odmění «kteráž se z pouhého zvyku vyvinula v právo, jehož často bylo nad" užíváno, takže roku 1750 (30. května) stát byl nucen vydati taxu štolovou, dle níž rozdělena byla šlechta ve tři, měšťanstvo v pět a rolnictvo taktéž v pět tříd.21)