a fantastická, jež nejčastěji se ovšem objevují v cirkusech a při

závodech.

Dostala se mi náhodou do ruky „registra koňská*1 z Kutné Hory ze XVI. století. Koně se uvádějí jmény; jsou to samá případná jména česká, která mohou přispěti i k charakteristice hynoucí nebo snad již vyhynulé čisté domácí race. Některé názvy by stály za to, aby se znova zavedly. Uvádím zde některé výňatky:

„Anno 1532 . . Severa přistoupil k těmto koním a jména jich tato: Hnědý kárník, koza, mladý hlaváč, holubec, kolínský (patrně byl koupen v Kolíně), valach, lysý, Sanctus, ryzka, kadeřávek, vraný, starý hlaváč, pochop, fousek, pšenička, bělík, holej, flíček, podsební, vraná, paták, sova, konopáč, Žižka (nejspíš byl jednooký), šmolka, popílek, hřivnáč, provázek, srnka, lanka. Summa 30 koní.."

„Anno virginej partus 1532; koupení koní. Sabbato an. Magdaleně koupil Severa pergmistr VI koní od Jiříka Voboleckého za 30 k. 30 gr. Jména těch koní: Šlojíř, bílá huba, šrámek, nedvídek, hermulík, šafránek."

Později přikoupeni kromě jiných ještě: bradáč, šváb, mlynářek, kolečko, řebínek, zoufalý vlček. Někteří z koní byli opět prodáni, někteří — umřeli. „Anno 1533: Umřel kůň, jméno jeho Šváb;" téhož roku „umřeli" ještě: šrámek, siruček, ryzka, kolečko a nedvěd.

Názvy tyto voleny jsou vhodně dle barvy, podoby, povahy; z koňského „povolání" odvozena jsou jen kárník, valach a podsební. Uvážiti sluší, že to ovšem nebyli koně ušlechtilého chovu, pro zábavu, nýbrž vesměs do tahu, pro těžkou práci v horách stříbrných.

Když si dva svobodní lidé, muž a žena, manželství slíbili a svolení rodičů nebo jich zástupců k tomu dosáhli, byli v domě nevěstině při námluvách za snoubence, za ženicha a nevěstu, prohlášeni.

Námluvy odbývaly se v neděli nebo ve svátek odpoledne u přítomnosti rodičů s obou stran a některých důvěrných sousedů.