Ve dnech 24. a 25. dubna 2019 se zaměstnanci NÚLK zúčastnili odborné exkurze, při které navštívili Muzeum v přírodě Zubrnice, Národopisné muzeum Slánska v Třebízi, Centrum stavitelského dědictví a klášter v Plasích.
Tady jsme doma – regionální folklor do škol je projektem, který se zabývá návratem prvků tradiční lidové kultury do výuky na prvním stupni základní školy.
Jejím z jeho úkolů je i metodická a odborná pomoc přímo v zapojených školách. Proto ve dnech 6. a 7. května 2019 proběhla inspekční cesta do Prachatic na Základní školu Vodňanská, která je jeho součástí již 9 rok a nyní v něm pracuje již 8 tříd.
Proběhla dokumentace pedagogických metod a odborné konzultace vybraných oblastí tradiční lidové kultury. Děti se svými učitelkami předvedly také lidové tance jižních Čech, své výtvarné práce a pásmo Konopická, připravované na MFF Strážnice 2019.
Ukázka akce Vítání jara na webových stránkách školy:
https://www.zonerama.com/ZSVodnanska/Album/5229095
Z důvodů periodické redokumentace statků zapsaných na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky proběhlo natáčení, fotografování a přímý výzkum Vodění jidáše v Pardubickém kraji. V okolí Vysokého Mýta byl na Bílou sobotu 20. dubna 2019 zachycen tento obyčej v obcích Vinary (oblékání Jidáše a obchůzka), Stradouň (obchůzka s pálením kostýmu Jidáše), Zámrsk (obnovená obchůzka – oblékání Jidáše a obchůzka) a Vraclav (obchůzka s rozdělením vykoledované výslužky). Výzkumu předcházela také návštěva výstavy Mozaika tradiční lidové kultury Pardubického kraje v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě a jejího doprovodného programu pro mateřské školy s výrobou masky jidáše.
Získané materiály slouží jako podklad pro další výzkum a jsou součástí zprávy pro Ministerstvo kultury a jeho prostřednictvím i pro Národní radu.
V neděli 7. dubna 2019 se uskutečnil 47. ročník dětského folklorního festivalu Mladé Horňácko. Tento čistě regionální festival pořádá Obec Velká nad Veličkou ve spolupráci s Masarykovou základní školou a letos se na něm představilo na 250 dětí ze všech horňáckých obcí - Velké n. Vel., Javorníka, Nové Lhoty, Suchova, Louky, Lipova, Hrubé a Malé Vrbky a Kuželova. Odborná pracovnice NÚLK provedla dokumentaci tohoto festivalu a obrazové i listinné materiály byly uloženy v jeho archivu.
Zveme vás do skanzenu Strážnice na pořad "Strážnice 1809". Těšte se na setkání tří armád, ukázky bojů, ležení, ukázky jezdeckého umění, bitevní střet napoleonských vojsk s příběhem z cyklu Moravské Elegie. Skanzen otevřen od 9:00 do 17:00, poslední vstup do areálu v 16 hodin.
NÚLK zve vedoucí dětských folklorních souborů a pedagogy na Siločáry duše dítěte.
Siločáry duše dítěte jsou rozvíjením pohledů na vedení dětského folklorního souboru ve 21. století. Hlavním smyslem je vytvořit prostor ke společnému setkávání vedoucích dětských folklorních souborů a přispět k široké vzájemné výměně nejlepších osobních praktických zkušeností jednotlivých vedoucích s vedením dětských folklorních souborů.
Zámek Strážnice ve světle svíček
Srdečně zveme všechny návštěvníky na akci muzejní noc, kterou pořádá NÚLK již potřetí. Interiéry zámku budou oživeny v poutavých scénách ze života rodu Žerotínů. Na nádvoří zámku bude během celého večera probíhat dobový kulturní program. Noční prohlídky, jež budou organizovány v pravidelných dvacetiminutových intervalech, je potřeba předem rezervovat prostřednictvím níže uvedeného odkazu.
Ve dnech 16. února až 1. března 2019 realizovala Technická univerzita ve Vídni, Katedra pro výzkum stavebních konstrukcí a vývoj a Pracovní skupina pro trvale udržitelné stavitelství studijní cestu do Iránu. Jejím cílem byl výzkum a dokumentace hliněných staveb. Součástí této cesty byla i účast na mezinárodním symposiu k tradičnímu hliněnému stavitelství ve městě Jazd a dvou workshopech věnujících se revitalizacím tohoto typu archikektury v Centru hliněných staveb v obci Esfahak. Účastníkem této cesty byl i zaměstnanec Národního ústavu lidové kultury Martin Novotný.
Seznam UNESCO: 2018, Národní seznam: 2014
Modrotisk, resistentní/rezervážní ruční tisk a barvení indigem v Evropě
v České republice dosud existují dvě rodinné dílny, které zajišťují modrotiskovou výrobu – Modrotisková dílna firmy Arimo ve Strážnici a Modrotisk Danzinger v Olešnici na Moravě.
Přestože tato technika barvení přírodním indigem pochází z Číny, rozšířila se na počátku 18. století do Evropy a v současné době je to pouze pět evropských států, ve kterých se dochovala výroba tradičními postupy. Vedle České republiky jde o Rakousko, Maďarsko, Německo a Slovensko.
Základem technologie modrotisku je rezerva (tzv. pop/pap). Ta se pomocí dřevěných či kovových forem nanáší na plátno a chrání tak místa, která mají zůstat nezbarvená. Plátno je posléze namáčeno do kypu (v zemi zapuštěné nádrže) s indigovou lázní. Podle chemického složení a počtu namáčení lze dosáhnout různých odstínů barvení. Pro modrotisk byla charakteristická regionálnost, která se projevovala především využíváním odlišných motivů.
Modrotisk byl zapsaný do Reprezentativního seznamu dne 28. 11. 2018 v rámci 13. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Port Louis na Mauriciu.
Nominační dokumentace Modrotisk:
Národní seznam 2018: Výroba žinylkových textilií byla původně rozšířena ve více regionech České republiky, ovšem v současnosti přetrvává pouze v Tkalcovně na Betlémě v okrese Chrudim. Jde o specifickou výrobu, která se skládá z následujících úkonů: přípravy osnovy pro tkaní předdíla, tkaní předdíla, stříhání předdíla, cvirnování šňůrek, sesazování žinylky a finální úpravy praním, sušením a kartáčováním. Postup vzorování umožňuje tkaní složitých ornamentů, většinou květinových a figurálních.
První zmínky o výrobě žinylky z francouzského hedvábí bychom našli již v polovině 18. století. Název vznikl z francouzského slova la chenille, česky housenka, kterou zatkávaná příze připomíná. Znalost technologie se rozšířila z Francie do dalších evropských států a od poloviny 19. století se výrazně projevuje v regionu Hlinecka. Zde také došlo k obměně výroby, která ovlivnila dostupnost žinylkové textilie. Továrník Josef Lašek totiž použil levnější jutové vlákno, které se také lépe barvilo. Žinylka se právě z tohoto regionu vyvážela do celého světa, zejména v podobě koberců, které imitovaly nákladné orientální produkty
